Dračák (upravená verze :D)

15. května 2010 v 22:23 | Dazla |  Dračák
Náš příběh začíná jednoho krásného slunečného dne. No dobrá, jak se tak dívám z okna, přiznávám, že ten den zas až tak úplně slunečný není, protože ta zářivá kulatá věc se právě schovala za jeden z temně modrých mraků předpovídajících pořádnou bouřku. Přemýšlím, jestli byl ten den alespoň krásný, ale to se těžko říká, protože to je věc názoru. Pro tu slečnu před mým domem, na jejíž obří klobouk se právě bezohledně vykálel holub, to asi krásný den nebude. Pro toho holuba možná ano a pro mě rozhodně, protože se velice bavím pohledem na její vztekem zrudlý obličej.
     Ale tento příběh není ani o bouřkách, ani o holubech a už vůbec ne o dámách s velkými klobouky. Tento příběh, dámy a pánové, vypráví o záchraně světa. Trochu otřepané téma, pravda, ale čtenáři nechtějí číst originální a nové věci, chtějí číst o tom samém, o čem četli už tisíckrát předtím. Nejsou zvyklí, aby na ně z každé stránky vykukovala zajímavá a nečekaná pointa. Jediné, co od té nové fantasy knihy v jejich sbírce očekávají, je hrdina s velkým naleštěným mečem, velkými naleštěnými svaly a vůbec vším velkým a naleštěným, který každý den zabije statisíce příšer jediným švihnutím mečem s úsměvem na jeho opálené tváři tak zářivým, že kdyby žil v našem světě, reklamní agentury by klidně spustily třetí světovou válku jen kvůli tomu, aby ten hezoun hrál v jejich reklamě na zubní pastu.
     Naše hlavní postava, Gira, možná nějaké svaly má, ale ty se neblyští a ani každý z nich v průměru neměří půl metru. Místo meče vlastní poněkud zrezlou dýku a do reklamy by se nejspíš nedostala. Před několika měsíci dosáhla věku osmnácti let. Žije ve vesničce jménem Vesnička, jejíž obyvatelé jsou ve většině stejně prostí jako její název. Na kraji malého náměstíčka, jemuž vévodí veliká kamenná socha zosobňující zakladatele Vesničky, stojí baráček. Není v něm zrovna uklizeno, ze stropu visí pár pavučin, police jsou zaprášené a na podlaze se sem tam objeví bahno nanošené černými zablácenými botami postavenými v rohu místnosti, nad nimiž se houpe největší pavučina v domku a na ní její dlouhonohý chlupatý tvůrce. Boty jsou pobité hřebíky s hroty nebezpečně trčícími ven. Jejich majitelka nemívá ve zvyku řešit spory domluvou, ale spíš blízkým setkání jejích velmi tvrdých bot a vašich sedacích partií. Obyvatelé Vesničky jsou sice prostí, ale ne hloupí a proto s ní a jejími botami radši
vycházejí v dobrém.
     Z domku se v tuto chvíli ozývalo hlasité a pravidelné oddechování člověka v tvrdém spánku. Pavouk seskočil ze zdi, vlezl do jedné z černých bot a po krátké chvíli se omráčený jejím zápachem vypotácel ven z budovy. Venku se mu líbilo mnohem víc, než když celé dny dřepěl na jednom místě. Počasí nebylo zrovna přívětivé, ale tahle vesnice zažila i mnohem horší dopoledne a on byl spokojený. Byl by spokojenější, kdyby ta tlustá paní z protějšího domu přestala hystericky vyřvávat něco o holubech, ale to už by toho asi chtěl moc.
     Pavouček najednou oněměl. No, to asi nebylo zrovna nejšťastnější slovní spojení vzhledem k tomu, že pavouci mluvit neumí, takže tom zkusíme jinak - pavouček užasl. Spatřil nádhernou a impozantní budovu, ze které mu každé z jeho bílých oček přecházelo. Dřevěná vrata byla mírně pootevřená a tak se pavouček rozhodl prozkoumat, zda-li je stavba zevnitř tak působivá jako zvenku. Vstoupil a spatřil dva páry nohou, protože výš nedohlédl. Patřily bytostem stejného živočišného druhu, jakým byla i majitelka jeho domu. Pokud si to z pavoučí školy dobře pamatoval, říkalo se jim lidé. Pamatoval si také, že jsou velmi nebezpeční a tak se nenápadně schoval se za jednu ze spousty lavic rozestavěných okolo červeného koberečku vedoucího vprostřed obrovské místnosti.
     "Už zase," ozvalo se od jednoho páru bot. "To sis ještě neuvědomil, že nemá cenu klást odpor?"
     K druhému páru bot se sehnuly bledé, dlouhé prsty a zavázaly rozdrbané tkaničky. Pak se jejich majitel opět narovnal: "Ne."
     "Víš, co se ti stane, když se ještě jednou pokusíš utéct?"
     Chvíli bylo ticho. Pavouček si všiml oken hrajících všemi barvami, na nichž byly vyobrazeny nějaké osoby. O kousek popošel a prohlížel si je.
     Druhý pár bot se opakoval: "Ne."
     "Dostaneš se do pekla."
     Jedna z osob na okně seděla s rukama sepnutýma a očima upřenýma k nebi, na němž se vznášel okřídlený člověk se svatozáří a milým, přátelským úsměvem. Pavouk nechápal, kde ten člověk vzal křídla, ale pomyslel si, že se stávají i divnější věci. Vylezl na lavici a pokračoval v prohlížení oken.
     "Vážně? No, aspoň mi bude teplo."
     "O takových věcech se nežertuje, synu."
     Pavouk zaslechl přibližující se kroky. Tiše doufal, že si ho žádný z lidí nevšimne, ale už bylo pozdě. Zíraly na něj dvě modrošedé oči, jejichž pohled byl z jakéhosi neznámého důvodu ještě zděšenější než ten pavoukův.
     "Do hajzlu."
     "Jaktože používáš taková slova v domě božím?" vztekal se první hlas.
     Druhý člověk odvětil: "Pavouk." Jeho hlas byl teď mnohem vyšší než předtím a čišel z něj čirý strach. Poslední, co spatřila osminohá bytost před svou smrtí, byla neúprosně se blížící podrážka boty nasazené na noze třesoucí se jako osika. Pak už kolem sebe viděl jen nebeskou modř a spoustu těch zvláštních okřídlených lidí se zlatým kruhem u hlavy.
     První muž se zamračil. Většina lidí v jeho věku dřepěla doma na houpacím křesle, nadávala na mládež a nechala se obsluhovat svým početným potomstvem. On dřepěl na houpacím křesle v kostele, nadával na nevěřící a nechával se obsluhovat mnichy, popřípadě někým ze svých zajatců. Možná si říkáte, že zajatci v kostele nemají co dělat, v čemž máte pravdu, ale místní opat by s vámi rozhodně nesouhlasil. Všiml si, že se poslední dobou bylo u zločinců - z čehož se téměř všichni řadili mezi nevěřící, samozřejmě - čím dál tím víc v módě schovávat se v kostele před spravedlností a žádat o azyl. Což o to, opat jim ho rád poskytl, ale nepropustil je, dokud se mu je nepodařilo převést na víru. Několik málo z nich se jím opravdu nechalo přesvědčit a většina z nich svou víru aspoň předstírala, ale našli se i tací, jejichž nechuť k církvi byla natolik silná, že odmítali nejen víru přijmout, ale i ji předstírat. Ty opat nepropouštěl a nechával je zastávat podřadné práce, jako vaření a uklízení, protože s rouhači se podle něj nemohlo zacházet stejně jako se zbožným člověk, který nehřeší a každý den se pilně modlí.
     Jeden z uklízečů si právě teď otíral podrážku s rozmáčklým pavoukem o dlouhý, rudý koberec a s odporem hleděl na opata, který na oplátku s odporem hleděl na něj.
     "Dokonce i hmyz je boží stvoření, ačkoli se ti to možná zdá divné," zavrčel opat a zálibně se zadíval na zlatý prsten s čtvercovým rudým kamenem, který měl nasazený na ukazováčku pravé ruky. Nedávno ho našel schovaný pod jednou z lavic, nejspíš ho tam někdo ztratil při návštěvě bohoslužby.
     "Pavouk není hmyz, je sice taky v kmenu členovců, ale nepatří do podkmenu šestinohých. Tos nikdy nechodil do školy, ty nevzdělanče? Hlavně, že umíš nazpaměť všechny ty podělaný modlitby."
     Opatova tvář zrudla vzteky a užuž chtěl něco odseknout, když tu ho přerušilo hlasité kokrhání kohouta odněkud zvenku. Ten zvuk nevyrušil pouze jeho, ale i Giru z jejího spánku. Zívla, protáhla se, odhodila peřinu a vstala. Dvakrát pročísla rozcuchané vlasy hřebenem, jemuž chyběla polovina zubů a zadívala se na svůj stolek. Uchopila jakousi malou černou, věc a chvíli si s ní pohrávala. Prodal jí to za babku jeden obchodník z Meziříčí. Prý to vymyslela nějaká elfka natolik líná, že ji unavovalo si věčně utahovat stuhu ve vlasech. Nazvala tu věc gumička a stal se z ní veliký hit nejen mezi elfy a lidmi, ale dokonce se daly zahlédnout i na vousech některých trpaslíků. Nandala si ji do vlasů, hodila na sebe černý kabát, nazula si boty a kopla do dveří, které se s vrznutím rozletěly. Vyšla ven, přivřela je a několikrát prošmátrala všechny svoje kapsy. Zamračila se a nakoukla oknem dovnitř. Ne, klíč od bytu se nenacházel ani na stole. S povzdechem se vrátila do místnosti, prohledala nejbližší šuplík a vyndala z něj pero a kus papíru. Naškrábala na něj poněkud kostrbatý nápis, který oznamoval, že

KAŽDýMU BLBOVy, CO SE My POKUSý VLOUPAT DO BARÁKU, NARVU ŽIDLy DO ZAtKU. Dokonce i z
polŠŘkem.

     Znovu si ho pročetla, zaváhala a po chvíli nahradila "i" v poslední větě tvrdým y. Hrdě se usmála, když tu jí v hlavě zahlodala další připomínka. Spousta vesničanů neumí číst, uvědomila si. Přes zbytek papíru nakreslila obrázek, snad ještě výstižnější než dvě psané věty nad ním. Usmála se ještě hrději, postavila se zvenku ke dveřím, vytáhla si z bot jeden hřebík, přišpendlila jím papír na dveře a vydala se směrem k nedaleké hospodě.
     Pyšnila se názvem "U Prasečího hnátu" a Gira byla přesvědčena, že tím prasetem se myslí hospodský, který svým zjevem a někdy i chováním toto hospodářské zvíře připomínal. Poprosila ho o pivo - tedy, spíše si o něj řekla, protože Gira neprosí - křičela na něj, že jí nalil pod míru, dokud svou chybu neopravil a pak se se sklenicí v ruce vydala ke svému oblíbenému stolu...
     ...kde už ale někdo seděl. Mírně zrezivělá sekera na jeho zádech pozorovala svět a jediné, co pozoroval on sám, byla jakási vyvinutá slečna o několik stolů dále.
     Gira si odkašlala. Dřevorubec k ní krátce vzhlédl očima podlitýma krví. "Co chceš ženská?"
     Zamračila se. Zdálo se, že ve vesnici příliš dlouho nepobýval. Každý její obyvatel totiž věděl, že k lidem s malou trpělivostí a tvrdými botami by se měli chovat přívětivěji.
     "Tohle je můj stůl," upozornila ho. Nereagoval. Ano, rozhodně to byl cizinec. "Poslyš, člověče... Odkud vlastně jsi? Slyšela jsem, že tam venku se dějí... zvláštní věci." Položila korbel na stůl a posadila se naproti němu.
     Dřevorubec se rozhlédl kolem sebe, ztlumil hlas a opatrně se zeptal: "Jak víš, že nejsem zdejší?"
      "Řekli mi to mí služebníci, démoni," opáčila Gira. Hlavní je udělat při prvním setkání dojem. Nezáleží na tom, jestli dobrý nebo špatný, hlavní bylo, aby si vás ten člověk pamatoval.
     Dřevorubec se zatvářil poněkud nervózně. "Takže... ty patříš mezi ty... vyvolávače démonů? Mezi černokněžníky?"
     "Přesně tak," odvětila s ledovým klidem Gira. "Jsem učednicí toho nejlepšího z nich... Mistra z Meziříčí." Pravdou bylo, že Mistra jednou navštívila a on ji poslal do háje a tím pádem toho o démonologii věděla stejně jako každý obyčejný člověk, ale to přece nikdo nemusel vědět, že? "Věřím, že nechceš rozzlobit sféry a řekneš mi, o co jde."
     "Počkej moment..." Dřevorubec se na krátký moment zatvářil zamyšleně. "Jestliže tolik stojíš o to znát dění ve světě, proč se na to nezeptáš těch svých démonů?"
     "Zkoušíš mě snad?" zatvářila se Gira zlostně. "Démoni mi řekli, že mám zeptat tebe."
     "Nic ti neřeknu," zavrtěl hlavou rozhodně. "Ze mně nedostaneš ani slovo, vyvolávačko démonů."
     Gira si povzdechla: "No nic... Aspoň jsem to zkusila." Usrkla si ze svojí sklenice a přelétla očima láhev, kterou svíral v rukou cizinec. Byla prázdná. Po tváři jí přelétl úsměv.
     "Co děláš v hospodě bez pití? Došly ti snad peníze?"
     "Co tě to zajímá..." zamručel dřevorubec a smutně se zadíval na svou láhev.
    Giřin úsměv vrátil úder a ještě se víc roztáhl. "A víš ty co? Že jsem si s tebou tak hezky popovídala, tak ti jednu flášu zaplatím." Když dřevorubec podezíravě pozvedl obočí, dodala: "A nemusíš se bát, že bych to otrávila... Když tak se napiju před tebou, abys měl jistotu. Ber to jako... laskavost od paní démonů. Hospodskej!"
     Hospodský dřímal s hlavou položenou na štěněti, které mu k pohlídání půjčila jakási paní s velkým kloboukem. Štěně dřímalo s hlavou opřenou o sklenici piva, z níž volala o pomoc topící se víla, kterou dovnitř hodil jakýsi zlomyslný gnóm.
     Gira se zvedla, nakráčela k pultu, ujistila se, že hospodský spí a rtěnkou, kterou nosívala pro podobné účely, mu přičmárala pod nos zakroucený, rudý knírek. Hrdě si prohlédla své dílo a pak se její pohled zaměřil na topící se vílu. Gira si povzdechla, uchopila vílu za jedno z křídýlek a vytáhla ji ven.
      "Děkuji vám mnohokrát, šlechetná paní," zněla věta, kterou stihla víla zašvitořit ještě předtím, než ji Gira odhodila do rohu místnosti, kde nepříliš pohodlně přistála v odpadkovém koši.
     "Nemáš zač," odvětila Gira krátce, popadla sklenici, ve které se víla ještě před chvíli nedobrovolně koupala a vydala se s ní zpět ke svému stolu. Podala jí dřevorubci, který ji do sebe během chvilky obrátil celou. Nabídla se, že mu skočí pro další, protože ji pár dalších utracených babek přece nezabije. Takhle mu donesla ještě několik dalších dávek alkoholu, až se mu začal motat jazyk. A myšlenky ještě víc.
     "Jé, ptakopysk," zabreptal a ukázal na cosi za Giřiným ramenem.
     Gira se ohlédla. "To není ptakopysk, ale nakrknutá víla, co sem za mnou přiletěla poté, co se pracně vyhrabala z odpadků. Už jsem ti říkala, že mi děkovat nemusíš," informovala vílu a odcvrnkla jí zpět do koše.
     "Já ci taky ptakopyska," zamračil se dřevorubec.
     "Ne, nic takového. Zlobil jsi, moc jsi zlobil. Žádný ptakopysk nebude."
     Dřevorubec vztekle praštil pěstí do stolu. "Jenže já ho ci! A dyž mi ho nedáš... dyž mi ho nedáš..." Dřevorubec se dlouze zamyslel - přesněji řečeno se o to pokusil - : "Dyž mi ho nedáš, tak budu moc smutnej."
     Gira se ušklíbla: "No to mi sice rve srdce, ale ne. Zlobil jsi vážně hodně moc."
     "Nezlobil!"
     "Ale zlobil. Nechtěl jsi mi říct, co se tam u vás na jihu děje."
     "Dyž já nemůžu," zamumlal dřevorubec provinile.
     "Ale můžeš... Jinak nedostaneš toho ptakopyska," vyhrožovala Gira.
     Zdálo se, že se dřevorubec znovu pokouší přemýšlet. Nakonec to vzdal. "Tak fajně, nó. Já ti to teda tento, řeknu..." Dřevorubec se na delší dobu odmlčel, zřejmě si snažil srovnat si v hlavě nějakou řeč, která by zněla jakž takž normálně. "Nó, tágže... Víš jak tam u nás na jihu bydlej takový ty... velký bububu?"
     "Elfové?"
     "Ne... tachový... hnusný blbý bububu."
     "Vždyť jsem říkala, elfové."
     "Hale nemá to uši do špišky. A je to malý. A plešatý."
     Mezitím se hospodský probudil, protože na něj řvala majitelka štěněte. Hospodský jí beze slov podal její chodící smeták a vrátil se zpět ke svému spánku.
     "Takže skřeti," pochopila Gira.
     "Jojo, to je vono. Nó, tak tydle skřeti si sehnali magiče, zvolili novýho kinga a furt na nás útočej. A chystaj se zabrat nejen naší zem, ale i všecky ostatní. A co já vim, tak z vás tady..." Dřevorubec prohledával svoje vzpomínky, "si chtěj udělat sluhy. Budete jim stříhat nehty na nohou bo tak něco."
     "To zní skoro, jako byste potřebovali hrdinu," poznamenala Gira.
     "Nó, to docela jo," přikývnul dřevorubec.
     "Máš štěstí, žes právě jednoho potkal." Gira vstala, došla ke koši, z něhož se právě podařilo znovu vyletět malé víle. Zřejmě měla poničené křídlo, takže jí to muselo stát poměrně veliké úsilí. Gira ji chytila, podala dřevorubci se slovy "Tady máš ptakopyska" a opustila hospodu.
     Když nejdou skřeti k hrdinovi, musí hrdina ke skřetům. Takhle nějak se to přece říká, ne?




 

Dvacátá čtvrtá část anti-pirátů 3

14. března 2010 v 12:45 | Dazla |  Anti-piráti 3
Tentokrát výjimečně nebudu mít žádnej proslov... Aspoň teda né dlouhej :D No, jedna větička nebo dvě neuškodí... Původně to mělo bejt asi o deset dílů delší, ale řekla jsem si, že je zbytečný to protahovat a vyškrtala půlku námětu :D Takže dámy, pánové a vy ostatní, po té dlouhé době čítající zhruba dva a půl roku...
...ten okamžik nastal.
(dramatický, což? :D)


Vypravěč: Vír ustupuje...
Blibbs: Zabralo to! Budem jí muset postavit pořádnej anti-pomník...
Jana Marie: Jo, to jo. A to jsem jí nikdy neměla moc ráda... Co to bylo?
Červossa: Co?
Jana Marie: Tys neslyšel ten zvuk?
Červossa: Jakej zvuk?
Nugetti: Takový jakože vrrrrr!
Bill Buzner: Hej, tady leží na zemi mobil!
Jana Marie: Mobil? Ty ale přece ještě nebyly vynalezený!
Červossa: Dej to sem... "Od: Dejmi, Text: Ahoj, je mi to moc lito, rozeslal jsem to tvoje novy album po vsech moznejch nahravacich spolecnostech, ale nikde to nevzali... Obavam se, ze je to konec tvoji rockovy kariery..."
Jana Marie: Počkej, to psal Dejmi? Ale vždyť ten už s muzikou skončil a nechtěl o ní ani slyšet od tý doby, co si vyříznul mozek, natož aby někomu dělal manažera!
Blibbs: Těžko by dělal muziku bez mozku... To, že se k tomu teď vrátil, má nějakej význam... Určitě má svuj mozek někde blízko u sebe!
Jana Marie: To ale nebude trvat dlouho...

Vypravěč: Mezitím se Flek probouzí ve vězení na Mongolovi...
Flek: Moje hlava... Připadam si, jako by po mě někdo hodil DeBillův šatník... A kde to, do háje, jsem?! Ne, klídek, Fleku, uklidni se... Když budeš řvát, nic nevyřešíš. JÁ CHCI DOMŮ! No, ale vsadim se, že ať jsem kdekoli, Blibbs už určitě tvrdě maká na plánu na mojí záchranu...

Vypravěč: Tak se podíváme, jak Blibbs tvrdě maká...
Blibbs: Hele, Nugetti, zkoušel sis už někdy olíznout loket?

Vypravěč: Zpět na Mongolovi...
Flek: ...takže se nemam čeho bát. Jo, Blibbs to nějak vyřeší...

Nugetti, Blibbs: (soutěží, kdo dřív mrkne)

Flek: ...no, to zrovna. Když mě minule zajali, soutěžili s Nugettim, kdo sežere víc knedlíku na posezení a Červossa jim dělal rozhodčího... Neni na ně žádnej spoleh, o Janě radši ani nemluvim... Musim se z toho nějak dostat sám... POMOOOOC!
Hlas zvenčí: DRŽ HUBU! Snažim se tu koukat na Ošklivku Betty...
Flek: Dejmi Bones?
Dejmi: Osobně. Počkej, odemknu ti, podíváš se se mnou...
Flek: NÉ!
Dejmi: To si myslíš, že tě za to, jaks mi dlouho utíkal, jen tak zavřu a necham tě tu shnít? Ani náhodou. Pěkně se mnou skoukneš všechny díly nejen Ošklivky, ale i Ordinace, VKVček, Ulice, Esmeraldy, Mé tlusté Valentýny, Tajemství lásky...
Flek: Na to ti zvejše se... (ozve se zatroubení)
Dejmi: Co to?
Flek: Blibbsi? Ty mě slyšíš?
(ticho)
Flek: Fajn, jak chceš... KUREVSKY RYCHLE MĚ DOSTAŇ Z TOHODLE ZASRANÝHO MÍSTA A JESTLI SI JEN ZKUSÍŠ TO PŘETROUBIT, NARVU TI TU TRUBKU DO PRDELE A VYNDAM TI JÍ NOSEM, JASNÝ?
(ozve se velmi váhavé zatroubení)
Flek: Fajn, řeknul sis o to sám... (vykopne dveře)
Dejmi: ?!
Flek: No co čumíš, ty debile? Jsem se naštval, taky jsem jen člověk... Jé a hele, co to tady máš u tý televize? Krabice od Adidasek?
Dejmi: Ta je MOJE! (vrhne se ke krabici)
Flek: (letí za nim)
Vypravěč: A máme tu bitku... No všichni víme, jak to vypadá, že... Dejmi se snaží chránit svojí krabici, ale přece jen už neni nejmladší, takže mu jí Flek vyfoukne.
Flek: Ha! A teď jí hodim do moře!
Dejmi: Ne, to neuděláš!
Jana Marie: Jo, to teda udělá! Nebo s tim chce chlapeček pomoct?
Flek: Chlapeček? Jsem starší než ty!
Jana Marie: Fyzicky možná...
Flek: A kde ses tu vlastně vzala?
Jana Marie: No, věděli jsme s klukama, že ti musí někdo píchnout, protože ty si sám ani nezavážeš tkaničky... Proto asi furt nosíš ty trapný sandále...
Flek: To neni pravda, jasně že si umim zavázat boty! Vždyť to umí i Nugetti!
Jana Marie: Neskákej mi do řeči! (dá mu facku) A tak jsme si řekli, že tě někdo musí zachránit a shodli jsme se, že půjde ten, kdo...
Flek: Sní nejmíň knedlíků?
Jana Marie: Jak to víš?
Flek: Intuice...
Dejmi: Ehm, ehm.
Jana Marie: Co?
Dejmi: Nechtěli jste mě náhodou zabít?
Jana Marie: A jo, promiň... (strčí Dejmiho z paluby a s nim i krabici s jeho mozkem)
Flek: No, to se ti povedlo.
Jana Marie: Jo, povedlo, ale proč ten ironickej tón?
Flek: Víš o tom, co se stane s člověkem, kterej oddělá kapitána Zatoulanýho Mongola?
Jana Marie: Nic, protože všechny ty kecy o tom, jak kapitán Mongola musí navěky plout oceánem a čumět do konce věčnosti na Esmeraldu jsou blbost, kterou si Dejmi vymyslel, aby se nikdo neodvážil ho zabít?
Flek: ... a tos vzala kde?
Jana Marie: Dejmi jednou usnul u protějšího stolu v hospodě a mluvil ze spaní.
Flek: Jo, tak to by to vysvětlovalo... A jak jsem se tu vlastně vzal? Na nic si nepamatuju.
Jana Marie: Ještě aby jo, vožral ses jak bárbínitá třináctka na dýze... Delissabeth tě vyměnila za Buznera.
Flek: COŽE? Já jí nechávam u sebe na lodi a ona mě podrazí kvůli nějakýmu cucákovi závislym na mlíku?
Jana Marie: No co bys čekal? Je to její miláček...
Flek: No a? Vyměnit mě za Buznera...
Jana Marie: Žárlíš snad?
Flek: Kvůli Delissabeth? To už spíš kvůli Blibbsově babičce...
Blibbs: Něco proti mý babče?
Flek: A hele, Blibbs... My dva spolu máme nějaký nevyřízený účty, pamatuješ?
Tak kde máš tu svojí trumpetu?
Blibbs: A do kelu...

Vypravěč: Flek se asi půl hodiny snaží sebrat Blibbsovi trubku, nakonec to vzdává a odpluje zpátky na Kámen...
Flek: Já kdybych chtěl, tak z tebe tu trubku klidně vymlátim, ale... no vždyť víš, jsem přece kladnej hrdina.
Jana Marie: No samozřejmě...
Flek: Nějakej problém?
Jana Marie: Vždyť ty bys nepřepral ani plyšovýho medvídka.
Flek: Jasně, že přepral, jen nemam rád násilí, obzvlášť na nemyslících tvorech.
Jana Marie: A fanynky snad jsou myslící tvorové?
Flek: Nejsou... To mi nějak nedošlo.
Jana Marie: No jo, někdo má prostě krátký vedení... (dá mu facku)
Flek: Hej! Ta byla za co?
Jana Marie: Jen tak, abys věděl, jak jsem ráda, že tě máme zpátky...
Blibbs: Šéfe, růžová loď na obzoru!
Flek: Mrkni tam dalekohledem...
Blibbs: (mrkne) To neni možný...
Flek: Co?
Blibbs: Tom Kaulitz!
Flek: Cože?! Nabít děla, okamžitě!
Blibbs: Rozkaz! (rozeběhne se k dělům) Nemáme dělový koule!
Flek: Tak tam nacpi Delissu.
Delissabeth: Hej!
Flek: No co? Zasloužila bys něco mnohem horšího...
Delissabeth: Dělala jsem to, co jsem musela, ale to ty nechápeš! Ty nemůžeš nikdy pochopit, co je to láska!
Flek: Samozřejmě, že to chápu.
Delissabeth: Fakt?
Flek: No jasně. Taky bych pro džus udělal všechno!
Delissabeth: Závisláku...
Blibbs: Tak mam jí tam teda nacpat, šéfe?
Flek: Ne. Je moc měkká, stejně by jim nijak neublížila... Narvi tam všechno, co najdeš a pal!
Blibbs: Jedu na to! (nacpe dovnitř botu, sklenici od mlíka, Nugettiho fixky, kanárkovu klec, Červenou Karkulku, židli, plyšovýho med...)
Jana Marie: DEJ HO SEM! Ten je můj...
Blibbs: No jo, sorry... (Červossovu encyklopedii o hruškách, sudoku na cesty, dvouvrstvej hajzlpapír, talíř a pálí)
Jana Marie: Maj díru v lodi a potápěj se!
Flek, Blibbs, Nugetti, Červossa: HURÁ!
Flek: Tak tohle byl skvělej den! Definitivně jsme zničili Tokio Hotel a Dejmiho!
Jana Marie: (dá mu facku)
Flek: Fajn, tak Dejmiho oddělala Jana, no. Ale stejně je to nádhernej den... ŽE JO?
Blibbs, Nugetti: TO TEDA JO!
Flek: A BUDEM CELEJ VEČER SLAVIT?
Blibbs, Nugetti: TO TEDA BUDEM!
Flek: (pozvedne hrnek džusu) TAK TEDA NA MĚ!
Jana Marie: (odkašle si)
Flek: A samozřejmě i na mojí skvělou posádku, no...

Vypravěč: A teď se na velmi krátký moment přesuneme na jednu blízkou loď...
Gustav Schäfer: Hele, oni asi neví, že to na tý lodi jsme nebyli my, ale banda převlečenejch fanynek, že ne?
Tom Kaulitz: Jasně, že ne... Ale proč jim kazit radost?

KONEC!

(to určitě)

Dvacátá třetí část anti-pirátů 3

13. března 2010 v 14:32 | Dazla |  Anti-piráti 3
Vypravěč: Anti-piráti dopluli na ostrov, ale všimli si, že je tam zakotvená jiná loď...
Delissabeth: Je to přítel nebo nepřítel?
Blibbs: Těžko říct, maj sundanou vlajku. Ale přísahal bych, že jsem tu loď už někde viděl...
Jana Marie: No, musíme doufat, že je to přítel, nic jinýho nám teď nezbejvá. Lehnem si sem někam a snad nás nenajdou... Delissabeth? Pohlídej tady zatim Kámen a Fleka, my jdem s Blibbsem najít nějaký místo na přespání... (odejdou)
Delissabeth: Hm, bezva.
Hlas: Hej! Kdo tam?
Delissabeth: Takže už nás zřejmě našli... To byl vážně výborný plán.
Hlas: Delissabeth Zvonová? Poznávám ten pištivej tón.
Delissabeth: Dejmi Bones? Ty hajzle jeden, vězníš Billa! Okamžitě ho propusť!
Dejmi: A co za to?
Delissabeth: Vypálim ti všechny díly Ordinace!
Dejmi: Mám skoro všechny a za těch pár chybějících mi to nestojí.
Delissabeth: Tak co za něj chceš?! Můžem ti dát tu švadlenu, stejně je nám už k ničemu.
Dejmi: To mně taky. Ovšem kdybysme čenžli toho tvýho miláčka za Fleka Narrowa...
Delissabeth: Ale... to přece nemůžu! Jana s Blibbsem by mě zabili!
Dejmi: Můžem jim říct, že se ti někam zatoulal... Nemusí to vědět...
Delissabeth: Nechci jim lhát!
Dejmi: Fajn, tak já zas pojedu a Buznera si nechám.
Delissabeth: Ne, počkej!
Dejmi: Takže souhlasíš?
Delissabeth: Dobře, no... Ale nejdřív mi dej Billa!
Dejmi: Máš ho mít... (odejde a vrátí se s Buznerem)
Delissabeth: Bille!
Bill Buzner: Delisso!
Dejmi: No, klídek... Nejsme žádná romantická komedie... A Fleka si vemu s sebou.
Delissabeth: Tady ho máš... I když moment ještě, vezmu mu ten vláček, ten je Nugettiho...
Flek: Hééééj! Já neci s tim fujfuj!
Delissabeth: Promiň mi to, Fleku, já nechtěla! Ale nedal mi jinou možnost... Musela jsem zachránit Billa, víš, že je to má životní láska! Snad to pochopíš...
Dejmi: Ten? Určitě... (nastoupí i s Flekem na loď)

Vypravěč: Ráno se vrací Jana s Blibbsem.
Delissabeth: Kde jste byli tak dlouho?
Blibbs: Našli jsme skladiště džusu a nějak jsme se zapomněli vrátit.
Delissabeth: Ah, jak typické...
Blibbs: Moment, kde máš Fleka? A co tu dělá Buzner?
Delissabeth: No... Já... Usnula jsem a ráno tu místo něj ležel Bill!
Bill Buzner: Delisso, řekni jim pravdu, jinak bude všechno ještě horší.
Delissabeth: Dobře, no... Byl tu Dejmi Bones a musela jsem vyčenžovat Fleka za Billa...
Jana Marie: DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU?! Vypravěči, v dnešní době už fakt může bejt anti každej vůl! Člověk jí tu nechá chvíli samotnou a ona už dá našeho kapitána jednomu z našich hlavních nepřátel! To se za sebe ani trochu nestydíš?!
Delissabeth: (rozbrečí se) Když já nechtěla!
Jana Marie: To je fuk, ale udělalas to. A hlavně nebul, tim ničemu nepomůžeš.
Delissabeth: Ale já nevím, co mám dělat!
Jana Marie: No co asi... Zas jednou budem muset zachránit Flekovi záda... Zpátky na loď a jdem najít Mongola!
Vypravěč: A tak naši anti-piráti v klidu plují po moři a najednou...
Blibbs: Jani? Tohle bys měla vidět. Máme tu takovej menší průšvih.
Jana Marie: A sakra. Nenávidim slovní spojení menší průšvih, protože to vždycky znamená, že jsme totálně v pr... no, víš kde.
Blibbs: Obávam se, že je to tak i tentokrát. I když bych si radši zavolal Červossu, aby mi řeknul, co si o tom myslí.
Jana Marie: Fajn... ČERVOSSO!
Červossa: Hm?
Jana Marie: Přestaň už konečně luštit to podělaný Sudoku a pojď sem!
Červossa: No jo furt... (dojde k nim a vezme Blibbsovi dalekohled) Oh shit... To je vážný.
Delissabeth: Až tak, že musíš sprostě nadávat a ještě ke všemu anglicky?
Červossa: Přesně tak. Je před náma růžovej vír!
Delissabeth: A co to znamená, pane chytrý?
Bill Buzner: Já už o tom něco slyšel... Prej se tu objevil toho dne, co sem hodili ostatky Kaulitze a když tudy propluje jakákoli anti loď, vír jí pohltí... Ještě nikomu se nepodařilo pláchnout.
Blibbs: Už jsme moc blízko, než abysme se dokázali dostat pryč! Musíme ten vír nějak zničit!
Jana Marie: To se ti snadno řekne...
Blibbs: To neni pravda! Řiká se mi to pěkně blbě, protože mě škrábe v krku z toho, jak jsme včera usnuli v tý kose před skladištěm.
Jana Marie: To je fuk... Hlavní je, že nevíme, co teď.
Bill Buzner: Teď zdechnem.
Jana Marie: Ne, děkuju. Hm... jak by se dal jen ten vír zničit... Musíme nějak neutralizovat jeho účinek!
Bill Buzner: No jasně, musíme mu obětovat někoho normálního!
Jana Marie: Jé, to je fajn, že se nabízíš!
Bill Buzner: Nenabízim! Budeme losovat...
Skříň: Já tam půjdu.
Delissabeth: Zdá se mi to, nebo ten nábytek promluvil...?
Červossa: Zdá, to mluví ta ženská, kterou tam zamkla Jana Marie...
Skříň: Tak nekecejte a hoďte mě tam, jinak jsme všichni v háji!
Delissabeth: Nemáte v plánu to udělat, že ne?!
Červossa: Promiň, květinko, ale nemáme jinou možnost... Jedině, že by ses nabídla místo ní...
Delissabeth: Fajn, hoďte jí tam!
Blibbs: Moment, fakt musíme vymyslet něco jinýho...
Rockalypso: Mně už to tady stejně nebaví! (prokopne skříň a skočí do moře)
 


Dvacátá druhá část anti-pirátů 3

13. března 2010 v 14:07 | Dazla |  Anti-piráti 3
Vypravěč: Flekova matka ještě chvíli nadávala svému synáčkovi a pak si na chvíli odskočila na nákupy. Flek se mezitím parádně ožral...
Jana Marie: Hej, Fleku, slyšíš?
Flek: Mmm...
Jana Marie: Co?
Flek: Jeněsněblbě...
Jana Marie: A to se divíš, když jsi do sebe nalil většinou hospodskejch zásob?
Flek: Zzz...
Jana Marie: Nechrápej, když s tebou mluvim! Vrací se tvoje matka!
Flek: Gdožé?
Jana Marie: Achjo... Uvidíš sám.
Máma: Fleku, koupila jsem si novou kabelku! Jo a taky jsem po cestě sem nakoukla do anti-přiručky a už vím, co musíme udělat, jestli chceme válčit s Dejmim! Nejdřív musíme zvolit generála!
Jana Marie: Já hlasuju pro Janu Marii, haha.
Blibbs: Já pro Blibbse.
Nugetti: Já pro Nugettiho!
Máma: Fleku, hlasuj taky!
Flek: Ungh...
Máma: Ty ses opil?
Flek: Entrošku... Aksevlasněmenuju?
Nugetti: Jmenuješ se Nugetti.
Flek: Fakjo? Tožfaň, hlaspro Nugettiho... (usne)
Nugetti: Já vyhrál! Brácha, já vyhrál! Jsem teď generál!
Hospodskej: No bezva, a co to je?
Nugetti: To nevim, ale zní to hustě!

Vypravěč: Anti-piráti si ještě trochu zachlastali, prohodili pár sprostých slov o své neoblíbené kapele a v noci se vydali domů...
Flek: LÁLALÁÁÁÁÁÁ!
Jana Marie: Drž zobák, Fleku, nebo z tebe tu ožralost vlastnoručně vymlátim!
Blibbs: Ona to fakt udělá, šéfe, znáš jí! Nesmíš bejt tak hlasitej! Víš moc dobře, že plakáty na anti-srazy se rozvěšujou všude možně, takže fandové o tom ví... A přestože se neodváží tam jít, častokrát hlídkujou někde poblíž a útočej pak na naše lodě, proto všichni odplouvaj v noci a potichu, aby si jich fanouši nevšimli! Minule nás už málem chytli.
Delissabeth: Ale to jen proto, že jsi tu troubil!
Blibbs: No a můžu já za to, že Flek na srazu učil Nugettiho sprostý slova a on si to tu celou dobu procvičoval?
Delissabeth: Tak nemáš hrát, když víš, že nám jde o život!
Blibbs: Hele, na mě nebude žádná bejvalá fanynka mluvit s vykřičníkem!
Delissabeth: NEŘVI TADY!
Flek: Lidííí?
Blibbs: Co je?
Flek: Támlenc je ňáka lodičká... Asi ce jet semdle!
Jana Marie: (čajzne mu dalekohled) A fakt! Do hajzlu, Delissabeth, tos tady musela tak kvílet?!
Delissabeth: Já za to nemůžu!
Jana Marie: Neodmlouvej... Nebo tě mam taky zamknout do skříně jako tu švadlenu?
Delissabeth: Ne, děkuju... Kde je vlastně Červossa?
Blibbs: Ožral se a chrápě v podpalubí.
Jana Marie: To je v háji... Pokud na nás zaútočí, jsme v pytli. Flek je ožralej, Červossa je ožralej a my tři tady toho moc nemůžem.
Nugetti: My čtyři!
Jana Marie: O to je to horší...
Kanárek: Píp!
Jana Marie: A ty se do toho vůbec nepleť...
Blibbs: Hele, támhle je nějakej ostrov... Když tam připlujem, zakotvíme Kámen a někde se schováme, fandové nás nechaj. Sundáme anti-vlajku, oni si budou myslet, že je to loď někoho z nich a odjedou zas pryč.
Jana Marie: To je fajn nápad! Tak plujem!
Delissabeth: Ehm, ehm. Rozkazy ke změně směru cesty smí vydávat pouze kapitán, což nejsi ty, ale Flek.
Jana Marie: Kapitán si právě zpívá americkou hymnu a hraje si s Nugettiho vláčkem, takže je asi na místě ho prohlásit za neschopnýho velení a tim pádem já přebíram jeho plnomoce. Blibbsi? Na ostrov!
Blibbs: Rozkaz, šéfe!

Dvacátá první část anti-pirátů 3

12. března 2010 v 18:45 | Dazla |  Anti-piráti 3
Vypravěč: Mezitímco se anti-piráti rvou, kromě Fleka, který si, schovaný za pultem, pročítá noviny a kromě Nugettiho, který si spolu se svým bratrem vybarvuje omalovánky s králíčkem Azuritem, Ria Palma neboli Rockalypso odbíhá na veřejný hajzly...
Rockalypso: ...tak už to zvedni, ty debile...
Dejmi: Rockalypso! Kolikrát ti mam ještě opakovat, že mi nemáš volat?! Mobily se ještě nevynalezly! Jestli Vypravěč přijde na to, že jsme okradli nějaký cvoky z budoucnosti, zabije nás.
Rockalypso: Nebo nás zabijou anti-piráti...
Dejmi: Cože? Proč myslíš?
Rockalypso: Mně se neptej, prostě se nějak naštvali, no. A jestli přijdou na to, žes předstíral svoje zblbnutí, abys moh konečně zdrhnout z tý svojí blbý kapely a dělat mi manažera... Ale ta historka s tim vyříznutym mozkem, to sis vymyslel hezky.
Dejmi: Echm...
Rockalypso: ...jaký echm? Mam zlý tušení.
Dejmi: Já si to nevymyslel.
Rockalypso: Ty sis ho fakt vyříznul?! Vypravěči, ty seš ale pakůň... Kam jen jsi dal rozum, když jsi to dělal?
Dejmi: Do krabice od Adidasek.
Rockalypso: Hm, chytrý. A mělo to nějakej důvod?
Dejmi: No...
Rockalypso: Jaký no?
Dejmi: Vlastně... ani ne. Jen jsem se chtěl zbavit nějakejch těžkejch myšlenek, to je všecko.
Rockalypso: Ty a těžký myšlenky? To se mi nějak nezdá.
Dejmi: Těžko se ti něco bude zdát, když budeš před spaním pořád čumět na ty horrory. A pak se div, že nemůžeš spát.
Rockalypso: Haha, víš moc dobře, že takhle jsem to nemyslela. Tak o co šlo?
Dejmi: O nic důležitýho...
Rockalypso: Hlavně, že sám vždycky tvrdíš, že kámoši si řikaj všechno...
Dejmi: Teď nemam čas ti tu něco vyprávět, musim jít zbičovat Šestku za to, že mi nenahrál Ordinaci.
Rockalypso: Můžu ti to povyprávět... Taková ta blbka podvedla svýho manžela s tamtim debilem a...
Dejmi: Koukam, že máš taky paměť v pytli.
Rockalypso: Lepší v pytli než v krabici od Adidasek... Hele, odchází mi baterka, tak se zatim měj... Rock s tebou.
Dejmi: Jo, s tebou taky... ŠESTKO!
Šestka: A kur... (z dáli se ozve zatroubení)
Dejmi: Co to bylo?
Šestka: Fakt nevim, šéfe, asi zas nějakej sraz milovníků dechovky...
Dejmi: Jsem myslel, že daj aspoň na chvíli pokoj, když jsem jim zavraždil Evu a Vaška! No jo, některý lidi se zřejmě nepoučej... A co se vlastně stalo v tý Ordinaci?
Šestka: Nó, taková ta blbka podvedla svýho manžela s tamtim debilem a...
Dejmi: Víš ty co? Já se radši zeptam Osmičky...

Vypravěč: Rockalypso se vrací zpět do hospody, kde se situace poněkud uklidnila...
Blibbs: Hej, kdes byla? Tos měla vidět, jak to Nugetti nandal tomu blbovi, co mu roztrhnul omalovánky! Normálně mu narval fixku do...
Rockalypso: To mě nezajímá. Stalo se tu něco důležitýho?
Blibbs: Kromě toho, že sem oknem vpadla Flekova máma? Ne, ani ne.
Rockalypso: To je tamta baba v červenym kabátu, jak řve na Fleka?
Blibbs: Jo, přesně ta. Omluv mě, ten jejich rozhovor si nemůžu nechat ujít...
Máma: ...co to má proboha být?! Vypadáš, jako bys právě vylezl z popelnice! Džíny sis roztrhal, to triko máš pošpiněné od vypravěčvíčeho, vlasy sis nečesal aspoň půl roku...
Flek: Mami! Nech mě bejt, nevidíš, že se mi kamarádi smějou?!
Máma: Ničeho nenechám, ty ostudo rodu! Nech mě, ať ti to učešu... Nebo si to aspoň nech zastřihnout, když se o to nestaráš.
Flek: NE! Nech mi moje vlasy a vypadni odsud! Kde ses tu vlastně vzala?!
Máma: No, dozvěděla jsem se o tom, že se koná další anti sraz, u toho přece nesmím chybět!
Flek: Tak za á, mami, srazy nejsou tak bezpečný, jak si myslíš. Je to tu samej opilec, mohlo by se ti klidně něco stát a...
Máma: Ty si snad nepamatuješ, jak jsem před léty...
Flek: ...umlátila zloděje tátovou kytarou? Jasně, že pamatuju, ale to byla náhoda! Ten chlap byl nějakej zfetovanej!
Máma: No a? Stejně se o sebe umím postarat!
Flek: Dobře, dobře. A teď ta další věc - VŽDYCKY MĚ PŘÍŠERNĚ ZTRAPNÍŠ! Pořád ti na mě něco vadí, nejradši bys mi vnutila tisíc vlněnejch svetrů, kontrolovala by sis, jak často si měnim ponožky a kolik vypiju džusu... Mě už to nebaví!
Máma: Jsem přece tvoje máma. Jde mi jen o tvoje dobro!
Jana Marie, Blibbs: (chlámou se)
Flek: Držte huby nebo vám zkrouhnu plat!
Jana Marie: Jakej plat?
Flek: Taky pravda...
Máma: Ty snad neplatíš své posádce?!
Jana Marie: Platí, ale v džusu, paní Narrowová.
Máma: Ach Vypravěči, to jsme si ho vychovali... A určitě se k vám chová hrozně, co?
Jana Marie: To ano... Pořád nám všem bezdůvodně nadává!
Flek: Co kecáš, ty blbko?
Máma: Takhle se mluví, Fleku?!
Flek: Ale ty jí neznáš, mami! Ona je fakt děsně blbá a pořád mě mlatí!
Máma: Nevymýšlej si, víš že poznám, když lžeš! A navíc, tahle slečna vypadá jako slušný člověk!
Jana Marie: Ano, to jsem. Pořád tady s Blibbsem pracujeme u Fleka přesčasy a on nás ani nedocení a pořád nám nadává místo pár slov chvály! (tváří se smutně)
Blibbs: (válí se smíchy po zemi)
Jana Marie: No a vidíte, Blibbs už se z toho zbláznil.
Máma: Jsi zlobivý chlapec! A víš co se s takovými dělá? Dostanou za ucho!
Flek: Ne, mami, nemlať mě!
Máma: Máš štěstí, že nemám na takové věci teď čas. Víš, vypracovala jsem doma při zametání nový vojenský plán, díky kterému bychom mohli nakopat fanouškům prdele.
Jana Marie: Blibbsi! Trubku!
Nugetti: Nemůže popadnout dech, jak se furt tlemí.
Flek: Mami! Kolikrát jsem ti řikal, ať se nepleteš do anti-pirátský vojenský strategie?!
Máma: Jen jednou, protože víš, že bys dostal za ucho. A taky proto, že bitvu u Berlína jsme vyhráli jen díky mně, jestli si pamatuješ.
Flek: ...nenávidím tě.

Dvacátá část anti-pirátů 3

13. října 2009 v 13:31 | Dazla |  Anti-piráti 3
Tak... A zas budu konečně mít na chvíli od Dominiky pokoj :D

Červossa: Aha, takže jedna záhada vyřešena.
Nugetti: A jaký jsou ty další záhady?
Červossa: Třeba... Proč jí vlastně chce Dejmi zabít.
Ria Palma: To tě nemusí zajímat!
Červossa: To teda musí! Jsem zástupce zástupce kapitána = tvůj přímej nadřízenej. Pokud mi to neřekneš, vykopnu tě.
Ria Palma: Ale to je vydírání!
Červossa: Samo, že to je vydírání. Kdybych tě poprosil a dal ti k tomu lízátko, sotva bys mi to řekla.
Ria Palma: Co ty víš...
Červossa: Takže řekla?
Ria Palma: Pokud by to lízátko bylo jahodový...
Červossa: Hospodo, jedno jahodový lízátko!
Hospodskej: Co je to lízátko?
Červossa: To si ze mě děláš zadek?
Hospodskej: Co je to zadek?
Nugetti: Jé, čau brácha!
Hospodskej: Nugetti? Co ty tady?
Nugetti: Coby, jsem na anti srazu.
Hospodskej: Co je to sraz?
Nugetti: To sice taky nevim, ale zní to jako něco hrozně důležitýho!
Červossa: Drž hubu, ty blbečku. Hospodskej, potřebuju nutně jahodový lízátko, jinak seš mrtvej! (namíří na něj pistolí)
Nugetti: Na mýho bráchu si vyskakovat nebudeš, ty hajzle! (praští Červossu balením fixek)
Červossa: Jau! Tak ty se chceš rvát?! (praští Nugettiho krabicí od džusu)
Hospodskej: Hej! (praští Červossu plastovou lžičkou)
Flek: Achjo... A to jsem doufal, že se sraz tentokrát obejde bez rvaček.
Jana Marie: Sraz už se konal dvanáctkrát a bez rvaček se obešel jen jednou a to proto, že fanouši nám otrávili džus a všem bylo blbě.
Flek: Doufal jsem, že třeba mý anti kolegové dostanou rozum.
Jana Marie: To řiká ten pravej...
Vypravěč: Mezitím se všichni anti na srazu začali prát a mlátit se vším, co měli po rukou, ať už kelímkem od jogurtu nebo tahací harmonikou.
Flek: (uhne letící knížce) Hej, ty tam, cos to po mně hodil! Já jsem kapitán Flek Narrow, je ti to jasný? Na mě si žádnej cucák dovolovat nebude, je ti to jasný? No ukaž se mi, ať tě můžu... a jé.
Cucák: (ukáže se... měří přes dva metry a má svaly velikosti horkovzdušnýho balónu)
Flek: A sakra... To nebyl já, kdo ti řeknul, že seš cucák! To vona! (ukáže na Janu, zaleze za hospodskej pult a schová se za novinama)
Jana Marie: Srabe... (zapojí se do rvačky)
Flek: (čte si noviny)
Červossa: (stoupne si na stůl)
Blibbs: Zase proslov? To snad ne...
Červossa: NECHTE TOHO!
Všichni: (přestanou a se otočí se na něj)
Cucák: Hele, nebyls to náhodou ty, kdo celou tu rvačku začal?
Červossa: Já nechtěl!
Někdo z davu: To vykládej holubům!
Červossa: Rád bych, protože ty jsou aspoň chytřejší než ty... No ale co jsem to chtěl... Jo, už vim. Nemáme čas do sebe mlátit, Dejmi nás chce zabít a my nevíme, jak na něj! A taky nevíme, proč tolik chce, aby tady naše kolegyně šla pod kytičky. Fleku, můžeš laskavě přestat číst ty noviny a věnovat mi pozornost?
Flek: Nebuď drzej, chlapče. V těch novinách jsem právě objevil odpověď na tvojí druhou otázku.
Červossa: ?
Flek: (odkašle si a čte) Už jsou to přesně dva roky od doby, kdy se rozpadla známá punková kapela Opilej Strašák. Skupina patřila mezi nejoblíbenější na scéně, to ale nemělo trvat věčně. Devět let po jejich založení se konala soutěž s názvem RockStar, kde se hledaly nové talenty. Soutěž vyhrála hard-rocková kapela Frightful, začala trhat příčky v prodejnosti a na většinu ostatních kapel se najednou zapomnělo. Strašák na tom byl v té době ještě dobře. Pak se ale zpěvačka Frightful, Ria Palma známá pod pseudonymem Rockalypso, rozhodla, že jí její spoluhráči nejsou dost dobří a přetáhla Strašákovi basáka a bubeníka. Strašák nemohl sehnat další členy a tak se rozpadli. Jejich leader, kytarista Dejmi Bones, se z toho zbláznil a byl převezen do blázince poté, co se pokusil spáchat atentát na Rockalypso. Před nějakou dobou Dejmi utekl z blázince a stále ho hledá policie, ale zatím ho nenašli. Zajímavostí ovšem je, že většina policistů, kteří se o to pokoušeli, jsou buď dodnes pohřešovaní, ztratili paměť anebo odmítají vypovídat o tom, co zjistili.
Flek: No super! Takže mu dáme Rockalypso a bude pokoj!
Jana Marie: Nebo mu dáme tebe a taky bude pokoj, protože se zblázní z tvejch keců.
Flek: Náhodou, já jsem milej společník!
Jana Marie: Jo, ale jen když mlčíš.
Vypravěč: Najednou se ozval jakýsi vysoký, pisklavý a nepříjemný hlas.
Flek, Jana Marie: Vypravěči...
Delissabeth: Ten Dejmi je takovej blbec! Normálně mě shodil do vody a mam teď úplně promočený a špinavý šaty! Vidíte ten flek tady? To nepůjde dolů ani Persilem! Bože můj...
Jana Marie: Říká se Vypravěči.
Delissabeth: To je fuk. (svalí se do kouta a zaboří ksicht do dlaní)
Červossa: Takže teď, když už jsme komplet, můžeme hlasovat. Kdo je pro?
Blibbs: Sorry, že tě rušim, Červosso, ale ještě se ani nerozhodlo, o čem budem hlasovat a jestli vůbec budem.
Červossa: Jasně, že budem! Musíme rozhodnout, jestli vydáme Rockalypso Dejmimu Bonesovi.
Ria Palma: Cože, takovej podraz?! Už ti nikdy nezašiju tepláky!
Červossa: To přežiju... Ty tvoje zářivě zelený záplaty stejně nejsou žádná výhra.
Ria Palma: Moje záplaty jsou krásný!
Delissabeth: NEHÁDEJTE SE! Na to teď není čas! Dejmi Bones je šílenec s velkou armádou ještě větších šílenců, co nás nemá zrovna v lásce. Kdykoli na nás může zaútočit a my s ním přece nechceme bojovat. Máme bojovat proti tokiáčům a ne proti zkrachovalýmu punkerovi!
Ria Palma: Přesně tak! A navíc tim, že mu vydáte mě, se naprosto nic nevyřeší. Všechno bude stejný jako předtim až na to, že přijdete o jedinýho člověka, kterej ví, jak na něj!
Červossa: Obávam se, že ta švadlena má pravdu. Ale teď přejdeme k hlasování. Kdo je pro vydání Rockalypso do spár... teda do ocasů Dejmiho Bonese?
Vypravěč: Ruku zvednula zhruba polovina všech anti.
Flek: Padesát na padesát? To znamená jedinou věc...
Nugetti: Jakou věc?
Flek: Uvidíš... (znova se schová za pult)

Třetí díl Dr. Louse

9. dubna 2009 v 19:44 | Dazla |  Dr. Louse
Louse: (nafukuje dál a když nafoukne, stoupne si k tabuli) Takže, objevila se vyrážka (napíše slovo vyrážka) a vypadá to na alergii...
Case: Souhlas.
Camerunová: Poloviční souhlas.
Louse: Co myslíte tím polovičním souhlasem?
Camerunová: Alergie to být může, ale nemusí.
Louse: Dejme tomu, že to alergie není. Co to teda je?
Camerunová: Co když to není nějaká vyrážka, ale kožní nemoc? Třeba svrab?
Louse: Svrab se dělá na hrudi a mezi prsty, ne na předloktí. Další inteligentní nápady?
Camerunová: Ne.
Louse: Bezva... (odejde a zaťuká na Wilkinsonovy dveře) Seš tam?
Caddyová: (prochází kolem) Není.
Louse: Cože?
Caddyová: Vy už jste snad i hluchý?
Louse: Ne, ale vy ano, když jste nezaslechla ten podtón ve slůvku cože, který měl vyjádřit moji nechuť nad tím, že všechna volna dostává Wilkinson.
Caddyová: Máte pravdu, nic takového jsem vážně nezaslechla.
Louse: Nezaslechla nebo nechtěla zaslechnout?
Caddyová: Řekněme, že obojí.
Louse: Takže nechtěla.
Caddyová: Přesně tak. (odejde)
Louse: (podívá se na svoji prázdnou krabičku penicilinu, pak na Wilkinsonovy dveře a odejde)

Vypravěč: O den později...
Camerunová: Tak by mě zajímalo, proč se Louse pořád musí chovat jako debil.
Doorman: To je jasný, ne? K tobě, protože seš ženská, ke mně, protože jsem napůl indián a k Caseovi, protože mu minule sežral jogurt.
Case: Nemůžu si pomoct, ale poslední dobou mam furt hlad.
Camerunová: A taky poslední dobou pořád usínáš při práci nebo si stěžuješ, že ti je blbě. Měl by sis vzít volno.
Case: To nejde, nutně potřebuju peníze. Výplatu na únor mi ukradl Doorman, takže teď nemám prachy ani na jídlo. Kleptoman jeden...
Doorman: Tak promiň, ale já taky potřebuju nějaký peníze... Únorovou výplatu mi ukradl Wilkinson, protože jemu je sebral Louse a...
Louse: (vejde) Rozpusťte spolek kecalů a věnujte se práci!
Doorman: Takže, příznaky jsou... Kýchnutí...
Louse: (nahmatá Doormana a sebere mu křídu) ...a vyrážka. Co s tím?
Camerunová: Nachlazení?
Louse: Nevysvětluje vyrážku.
Case: Alergie?
Louse: Nevysvětluje kýchnutí.
Doorman: Průjem?
Louse: Nevysvětluje nic.
Caddyová: (vejde) Jak jste na tom?
Louse: To je tajemství. Kdybych vám to prozradil, musel bych vás zabít.
Caddyová: Aha, jasně... Doormane?
Doorman: Nevíme, o co jde, ale pracujem na tom.
Caddyová: To "pracujeme na tom" znamená "dáme si kafe a kdyby někdo přišel, budeme předstírat, že tvrdě makáma"?
Doorman: Přesně tak... Teda, ani náhodou!
Caddyová: To určitě... (odejde)
Louse: Další nápady?
Camerunová: Kožní infekce.
Louse: Doormane?
Doorman: Co?
Louse: Vy jste ještě s ničím inteligentním nepřišel.
Doorman: Ale Case taky ne!
Louse: Ten se aspoň přiklonil k mému názoru. A navíc zase usnul, takže ho nebudeme rušit.
Doorman: Takže kdybych podlejzal jako Case, nemusel bych vůbec pracovat?
Louse: Ne. Jeden Case mi stačí. Vy ostatní zkuste trochu zapojit mozky, tady jde o pacienta.
Doorman: Já zapomněl, že vám jde vždycky hlavně o pacienta, co?
Louse: Jak jinak. Camerunová, skočte za pacientkou.

Vypravěč: V pacientčině pokoji...
Camerunová: Dobrý den.
Pacientka: (spí)
Camerunová: Lousi,ona spí!
Louse: Tak jí vzbuďte, nebo si s ní radši budete povídat ve spánku?
Camerunová: Myslíte, že je správně ji budit?
Louse: Myslíte, že je správné odporovat nadřízenému?
Camerunová: Stejně jí nedokážu vzbudit!
Louse: (zařve pacientce do ucha) HOŘÍ!
Pacientka: Cože?
Louse: Takhle se na to musí. (odejde)





Devatenáctá část anti-pirátů 3

17. března 2009 v 21:48 | Dazla |  Anti-piráti 3
Vypravěč: Billa Buznera s Bořingtonem opět vyrušil Dejmi Bones...
Dejmi Bones: Hele, já vim, že jsem vám slíbil, že vás chvíli necham na pokoji, ale tohle už fakt překračuje všechny meze.
Bořington: Vždyť si tu povídáme jen půl hodiny!
Dejmi Bones: Ale už mě štvete!
Bill Buzner: Nápodobně... Hele, jen si dopiju mlíko a pak si tu s Bořkem dělej co chceš, ok?
Dejmi Bones: A nemůžeš trochu máknout?
Bill Buzner: To teda nemůžu!
Dejmi Bones: Nemusíš hned řvát.
Bill Buzner: Já neřvu! Jen mluvim s vykřičníkem.
Dejmi Bones: To je fuk.
Bill Buzner: Tak teda sorry, ale Flek mě pořádně nas...naštval! Ten srab mě sem poslal, abych tě zabil a sám se teď válí na svý lodi, mezitimco mu Blibbs nosí džus a Ria Palma zašívá ponožky.
Dejmi Bones: Jó, Flek je sice idiot, ale ví, jak si zařídit život. Což o tobě říct nemůžu.
Bill Buzner: Narozdíl od něj ale jsem dost chytrej na to, abych pochopil, že tě nemůžu zabít.
Dejmi Bones: Tak co tu teda chceš?
Bill Buzner: Vyjednat propuštění svýho táty.
Dejmi Bones: A co za to nabízíš?
Bill Buzner: No... Já nevim. Co za to chceš?
Dejmi Bones. Nevim. Co nabízíš?
Bill Buzner: Nevim, co chceš?
Bořington: Nemůžete si trochu pospíšit? Už mi teplá mlíko.
Bill Buzner: Nemůžem, tenhle blbec totiž neví, co chce.
Dejmi Bones: Hele, jestli mi budeš nadávat, můžeš na to vyjednávání rovnou zapomenout.
Bill Buzner: Tak sorry, no...
Dejmi Bones: Nabízej.
Bill Buzner: Vodotěsný hodinky?
Dejmi Bones: Ne.
Bill Buzner: Blibbsovu sbírku známek?
Dejmi Bones: Ne.
Bill Buzner: Kanárka na smetaně?
Dejmi Bones: Ne.
Bill Buzner: To nemá cenu, ty všechno odmítneš!
Dejmi Bones: Když ty nabízíš samý kraviny!
Bill Buzner: Protože je to to jediný, co mám.
Dejmi Bones: V tom případě můžeš zase vypadnout zpátky na Kámen a tvuj táta zůstane hezky ve vězení.
Bill Buzner: Ale to je nefér!
Dejmi Bones: Počkej, tak mě teď napadá...
Bill Buzner: No?
Dejmi Bones: Je tu jedna věc, kterou bys pro mě mohl udělat.
Bill Buzner: Což je?
Dejmi Bones: (široce se usměje) Zabít.

Vypravěč: Kámen konečně doplul k Ostrovu krabic.
Blibbs: Nečekal jsem, že místo z krabic od džusu může bejt tak velký.
Flek: No jo, no, těch krabic je fakt hodně.
Nugetti: Kolik?
Jana Marie: Tolik, kolik Flek vypije během dvou dní.
Flek: Možná tak během dvou tejdnů.
Jana Marie: Co kecáš, to by ten ostrov moh spojovat jižní a severní pól.
Červossa: Přestaňte kecat a zkuste si konečně někdo vzpomenout, kde je ten sraz.
Flek: To najdem... Jakmile uvidíme partu šílenejch ožralců, který vyřvávaj nějaký kraviny, jednoduše půjdem za nima.
Jana Marie: Děsný... Všichni fandové jsou idioti a anti jsou zas magoři. Je na tomhle světě vůbec někdo normální?!
Flek: Jasně, kanárek.
Jana Marie: Kanárek a normální? Je malej, žlutej a pípá.
Flek: Každej máme něco.
Ria Palma: Hele, támhle jde parta lidí, který jsi popsal!
Flek: Super, tak jdem za nima...

Vypravěč: Anti-piráti dorazili na místo konání srazu.
Červossa: (odběhne a s někým mluví)
Ria Palma: Tady to vypadá jak v Chánově...
Flek: Na to kašli, hlavně, že maj džus... (jde si objednat)
Červossa: (vleze na stůl)
Jana Marie: Co dělá, to už je tak vožralej, že chce tančit?
Blibbs: Nemyslim. Spíš to vypadá, že se chystá k nějakýmu proslovu.
Červossa: Věnujte mi prosím pozornost, přátelé.
Blibbs: Vidíš? Já to říkal.
Červossa: Další rozvoj různých forem činnosti vyžadují nalezení a jednoznačné upřesnění modelu rozvoje. Každodenní praxe nám potvrzuje, že počátek každodenní práce na poli formování pozice umožňuje zhodnotit význam možnosti nasazení veškerých dostupných prostředků. Naše dlouhodobé ambice, stejně jako upřesnění a rozvoj struktur vyžaduje návrh a realizaci systému masové účasti. Pestré a bohaté zkušenosti jasně říkají, že nový model organizační činnosti zvyšuje potřebu aplikace odpovídajících podmínek aktivizace. Nesmíme však zapomínat, že konzultace se širokým aktivem vyžaduje rozšiřování logistických prostředků a dalších směrů rozvoje.
(pozn. autora - nejsem žádnej ekonom, abych tohle vymyslela. Vygenerováno z www.kyblsoft.cz)
Všichni ostatní: ???
Červossa: Ježiš pardon, blbej proslov... Jde o to, že jsem se právě z důvěryhodného zdroje dozvěděl, že má Dejmi v plánu zabít nějakou ženskou a protože nepřítel našeho nepřítele je náš přítel, měli bysme o tom něco zjistit. Nevíte někdo, kdo to je? (ukáže fotku)
Ria Palma: To jsem já, ty blbe.
Červossa: Aha... Takže jedna záhada vyřešena.

Grrrrrrrr...

14. března 2009 v 21:16 | Dazla
Ách jo. Zas po dlouhý době jsem našla svou inspiraci (schovávala se ve skříni!), ale teď mi zas odešel mezerník, takže do něj musim mlátit oběma rukama, aby se vůbec udělala mezera...
Zabít...

Dopisování

13. března 2009 v 21:56 | Dazla |  Speciály
Ták, Giro, jestli poznáš, kdo je ten anonym, dostaneš ode mě jedničku s kašpárkem ;)

Milý seržante,
Moc nechápu, proč se mě snažíte zatknout. Vlastně jsem neudělal nic nezákonného. Pročetl jsem si celou ústavu (což mi zabralo 18 hodin, včetně pěti přestávek na pití kafe) a nikde se tam nezakazuje chodit do Smíšeného zboží.
Odpověď mi prosím zanechte v kavárně.
Anonym

Milý anonyme,
Chození do Smíšeného zboží samo o sobě zakázáno není. Kradení ano.
Seržant

Milý seržante,
Já nekradl! Jo, přišel jsem tam mimo otvírací dobu, přičemž jsem jim omylem tak trochu poškodil zámek a alarm a vypůjčil jsem si pár věcí bez vrácení, ale kradení je trochu nepřesný výraz.
Anonym

Milý anonyme,
Podle mě je nepřesné nazývat dvě dýky, tři balení žvýkaček, šest knih, jeden červený župan, jednu Červenou Karkulku, šestery hnědé bavlněné ponožky, třináct nafukovacích balónků, prošlou koblihu s čokoládovou náplní, tužku č.1, tužku č.2, tužku č.3, tužku č.3 a půl, tužku č.4, vodní dýmku, pantofle, perský koberec, kapesní nožík, sadu nálepek s medvídkem Pú, tři sešity A5 nelinkované, jeden sešit A5 linkovaný se zámečkem, velkou encyklopedii rocku a metalu a sedmatřicet balení kávy pár věcmi.
Seržant

Milý seržante,
Vážně byla ta kobliha prošlá? Chutnala dobře.
Anonym
PS: Těch balení kávy bylo 38.


Milý anonyme,
To prodlužuje dobu tvého pobytu vězení o 1 rok, pokud tě chytíme.
Seržant

Že já radši nedržel ruku... Anonym


Kam dál