Prolog

20. října 2007 v 10:25 | Dazla
Prolog:
Mirabell nesla tác se džbánem vody tak těžkým, že ho sotva udržela. Bosýma nohama šlapala po
nebeském povrchu, jehož každičký kousek byl jemný jako peříčko, ale zároveň pevný jako beton.
V Nebi byla necelý rok a už se jí to tam hnusilo. Bylo to jinak, než jak se jako obyčejná smrtelná
dívka domnívala. Do Nebe se dostávali jen ti, kteří udělali něco záslužného, takže to tam bylo přímo
přecpáno samýmy "svatoušky," se kterými nebyla vůbec žádná řeč.
Mirabell téměř litovala, že zachránila život topícímu se dítěti. Bez tohoto činu by teď určitě byla
někde v Pekle. Peklo není takové, jak si lidé myslí. Je to jen docela obyčejné podzemní město, kam se dostávají po smrti takoví ti průměrní lidé. Vrahové, zločinci a jiní s nečistou duší prostě umřou.
Nedostanou se do Nebe ani do Pekla a jejich cesta životem končí.
Mirabell položila tác s džbánem na stůl vedle postele spící sestry Elly a opět tiše odešla. Nesnášela to ticho, které se prakticky pořád linule po celém Nebi. Občas i zpěv nebo motlidby, ale to ticho bylo nejhorší ze všeho. Mirabell slyšela každé své našlápnutí při odchodu, ať už bylo sebejemnější.
Rozhodla se navštívit sestru Adheleid, vrchní z andělů. Věděla, že už to tady nevydrží. Jen se jí chtěla zeptat, jestli je způsob jak se vrátit na zem, která se ji po pobytu v nudném a všestraně hrozném Nebi připadala jako hotový ráj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama