Listopad 2007

Estragon, část druhá

24. listopadu 2007 v 15:14 | Dazla |  Estragon
Bromhexin: No jo...ALE NÁM DOŠEL TOPOLÁNEK!
Estragon: No, co k tomu říct, než....Do prde...
(vyruší ho klapot koňských kopyt)
Bromhexin: Tonda přijíždí!!
Antonio Banderas: Nazdar! Hele, já jen že mam novou kšiltovku tak jsem se přijel pochlubit.
Bromhexin: Jéé, ukaž! (otevře dveře kadiboudy a podá čepici Estragonovi)
Antonio Banderas: Co to?
Bromhexin: Soráč, ale ten kluk tu čepici potřebuje víc než ty.
Estragon: (vrátí Tondovi čepici, ale Tonda si nevšimne, že v ní je cosi hnědého....)
Antonio Banderas: Ok, díky...(nasadí si čepici na hlavu a odjede)
Estragon: Hahahaha!
Bromhexin: Hahaha!
Estragon: Ten tvuj Tonda je ale číslo...Hele, nutně potřebuju další věc na utření a zavolej mu znova.
Bromhexin: No jo...(volá) Čau Tondo, mohl bys přivézt toaleťák? Cože? A nevymlouvej se na to, že by ses radši utřel Topolánkem.
Bromhexin: (po chvíli) A KLAUSEM UŽ VŮBEC NE!
Estragon: Tak co?
Bromhexin: Nic, ten debil zavěsil.
Estragon: Tak mu zavolej znova!
Bromhexin: Došel mi kredit...
Estragon: Tak zajdem do krámu, ne?
Bromhexin: To nepůjde...Maj zavřeno, je neděle!
(Malbatorix)
Vypravěč: Dalšího dne se Estragon s Bromhexinem vydali do Ažihadlova bordelu. Bromhexin totiž tvrdil, že je tam spousta lidí a můžou jim ukázat to, co vykadil Malbatorix. Oni to řeknou svým známým, ti to řeknou svým známým, ti svým známým, ti svým známým a ti taky, až to nakonec bude vědět celá Malá Gejša.
Lidé si to budou tradovat, budou se tomu smát i na záchodě a budou to vyprávět dětem před spaním jako pohádku.
Důvodu, proč tam šli, bylo i více. Myslím, že jedním z nich bylo zaskotačit si s Marií...Ale teď zpět k příběhu.
Estragon: Hej, jseš si jistej že jdem dobře?
Bromhexin: No jasně, v mapách se vyznam.
Estragon: Já nevim...Jdem skoro celej den a nic v dohledu, určitě těm mapám rozumíš?
Bromhexin: Jasná páčka z náklaďáčka!
Estragon: (podívá se na mapu): TAK PROČ JÍ SAKRA DRŽÍŠ OBRÁCENĚ??? To jako jdeme celej den blbě?
Bromhexin: Eeh.
Estragon: Ty seš pitomej jak Topolánek.
Bromhexin: Hele, to fakt nejsem. To snad ani nejde. Nezdá se ti, že takhle z tohohle příběhu nebude parodie ze který se lidi budou válet smíchy, ale Nedělní partie? Vždyť ty furt kecáš o Topolánkovi! Je to snad tvuj idol?
Estragon: No tak to odvoláš.
Bromhexin: Neodvolám, protože jsi mě o tom nepřesvědčil.
Estragon: To říkal Jan Hus, ty debile, to furt musíš přebírat něčí hlášky?
Bromhexin: Tak já ti řeknu vlastní: JDI DO HAJZLU!
Estragon: Jsi na mě zlej! Béééé, béééé, bééé!
Bromhexin: Nebul, dej si redbull!
Estragon: Já ty energetický svinstva nepiju...
Bromhexin: Heeej! Ažihadlovo sídlo v dohledu!
Estragon: To neni sídlo, ale kadibudka.
Bromhexin: Fakt? No jo, mně se ty dveře se srdíčkem zdály nějak povědomý.
Estragon: Ty jseš inteligent...Nevíš kolik je?
Bromhexin: Asi kolem devátý.
Estragon: NÉÉÉÉ! Prošvihnul jsem Ordinaci v růžové zahradě! Bééé, bééé!
Bromhexin: Si děláš kozy! Ona dneska je ordinace?
Estragon: Jo! Bééééééé!
Vypravěč: Ano, Estragon a Bromhexin sice zmeškali díl svého oblíbeného seriálu, ale po pár hodinách přestali brečet, vožrali se a pak se vydali znovu za Ažihadlem.
Bromhexin: Koooočka leeeze dííírou...
Estragon: Nas nedogonjat, nas nedogonjat!
Bromhexin: A my *škyt* asi nedogonjat ten pitomej *škyt* bordel...
Estragon: Béééé! *škyt*, já jsem tak chtěl vidět *škyt* Marii...
Bromhexin: Já taky kámo, život je pes. Už kvůli tý ordinaci i Marii.
Kolemjdoucí: Co máte všichni s tou Marií, sakra? Proč se nikomu nelíbím já?!
Estragon: A kdo seš?
Kolemjdoucí: To je jedno, všem je to jedno...Protože ten bordel je pár kroků odtud. Nikdo si mě nevšímá.
Estragon: TY JO!!! Ale aspoň řekni, kdo jsi?
Kolemjdoucí: Jsem Nasraná.
Estragon: Ale ne, já myslel, jak se jmenuješ.
Kolemjdoucí: Nasraná.
Estragon: To už vim, že jsi nasraná. Ale jak tě pojmenovali?
Nasraná: NASRANÁ!
Estragon: Achjo...
Nasraná: Nasraná, nasraná, nasraná!!!
Bromhexin: Ta dnešní mládež...
Nasraná: JMENUJU se Nasraná. Naši mě tak pojmenovali, protože se nasrali, když se jim zkazil džem.
Estragon: Počkej...Snažíš se mi tu říct, že se jmenuješ Nasraná?
Nasraná: JO!
Estragon:(zasměje se) Tak to musíš bejt pěkně Nasraná!
Nasraná: To JSEM! (bouchne Estragona, až omdlí)
Bromhexin: Hoodně nasraná...
Nasraná: (omráčí i jeho)
Vypravěč: No, Estragon s Bromhexinem byli nějakou dobu KO a jestli to chcete vědět, Nasraná se škodolibě radovala, ale po chvíli se zas nasrala, že jí nikdo nechce. Třeba se snažila sbalit Estragona tím, že mu dala přes držku? To už se nedozvíme. Ale víme, že se později Estragon s Bromhexinem vzbudili na posteli, která nebyla jejich...
Estragon: Ehm..Co děláme oba na manželský posteli?
Bromhexin: Na nic si nepamatuju.
Estragon: (vyděsí se)
Bromhexin: Uch...Myslíš na to, na co já?
Estragon: Myslim na to, na co myslí lidi, který se vzbudí na manželský posteli a nepamatujou si na včerejšek.
Bromhexin: Uh-oh...
(do dveří vejde krásná, mladá, spoře oblečená dívka, která se usmívá jako z reklamy na zubní pastu Colgate)
Dívka: Nazdárek, pánové.
Estragon: Ach....
Bromhexin: Ech...
Estragon: Ich...
Bromhexin: Och...
Estragon: Uch...
Dívka: Jmenuji se Marie. Panna Marie.
Estragon: Ach...
Bromhexin: Ech...
Marie: Přestaňte s tou abecedou vzdechů...Omdleli jste kvůli dceři majitele tohoto bordelu, který to zjistil a jako omluvu vás sem ubytoval.
Bromhexin: Ach...
Estragon: Ech...
Bromhexin: Ich...
Estragon: Jaký ich? Jseš snad Němec?
Bromhexin: Drž klapačku, mladej...
Marie: Tak já vás tu nechám samotné(koketně jim zamává a odejde)
Estragon: Ta je...
Bromhexin: ..úžasná!
Estragon: To teda...
Bromhexin: ...jo!
Estragon: Já jí...
Bromhexin: miluju!
Estragon: Nedoplňuj mě! Člověk něco řiká, to nejlepší si nechá na konec a někdo mu to...
Bromhexin: ...vyfoukne.
Estragon: ÁÁÁ! Já se z tebe...
Bromhexin: ...zbláznim?
Estragon: Ne, zcvoknu. Haha
Bromhexin: Bééé, já to neuhodl! Bééééé, béééé!
Estragon: Nebreč...Máma koupí Topolánka!
Bromhexin: To radši budu od rána do večera poslouchat Evu a Vaška!
Estragon: Já myslel, že vám důchodcům se to líbí?
Bromhexin: Tak hele, možná už mi neni sedumdesát, ale jsem pořád normální!
Estragon: Nejsi...
Bromhexin: Jsem.
Estragon: Nejsi.
Bromhexin: Jsem.
Estragon: Jsi.
Bromhexin: Nejsem.
Estragon: Haha, no vidíš, že nejsi!
Bromhexin: Ne, jsem!
Estragon: Ale nejsi.
Bromhexin: Hele, my už se hádáme jak Rus a Američan na dovolený.
Estragon: Nebo jako politici v Nedělní partii.
Bromhexin: Co máš furt s těma politikama? Já jsem nějakou chvíli pracoval v ministerstvu Seniorů a starších nemocných, zdravých i senilních lidí často používajích léky a berle zkoumající blendadent.
Estragon: Wow, to zní drsně...
Bromhexin: No taky že to drsný bylo.
(někdo zaťuká a pak vejde)
Marie: Zdravím vás.
Estragon: Ach..
Bromhexin: Ech...
Marie: Nechte už toho. Jen jsem vám přišla oznámit, že je za chvíli večeře. Můj pán Ažihadlo chce, abyste povečeřeli s ním a jeho dcerou.
Estragon: A budeš tam taky?
Marie: Bohužel ne...Ale uvidíme se zítra (pošle jim vzdušnou pusu a odejde)
Estragon: Áchjo, ta je sladká...Jdeme na tu véču?
Bromhexin: Jasan, jen doufám že nebude houbová omáčka...Nesnášim jí!
Estragon: To já taky, blé!
(sejdou dolů, u stolu sedí Ažihadlo a jeho dcera, která má náladu stejnou jako jméno)
Ažihadlo: Vítejte, přátelé! Moc se omlouvám za chování své dcery. Přijměte jako omluvu tuto večeři.
Bromhexin: A smím se zeptat čím nás pohostíte?
Ažihadlo: Knedlíky s houbovou omáčkou!
Bromhexin: (povzdechne si)
Ažihadlo: Vám nechutná houbová omáčka, že vzdycháte? (začne mu rudnout ucho)
Bromhexin: Uch...Ale chutná. Povzdechl jsem si proto, že jsem si vzpomněl na děti v Africe...Co by ty daly za takovou dobrotu!
Ažihadlo: No, svatá pravda!
Bromhexin:(pošeptá Estragonovi)Kdyby tohle měly jíst děti v Africe, radši umřou hladem!
Ažihadlo:(pustí se do jídla)
Estragon: (šeptá) Bože to žrát nebudu...(nahlas) Ééé, Ažihadlo? Po stěně leze pavouk.
Ažihadlo: (podívá se nahoru)
(Estragon i Bromhexin odlejí trochu omáčky na podlahu)
Ažihadlo: Nevidím ho!
Estragon: Ne? Podívej se pořádně! Tamhle nahoře!
Ažihadlo: (znovu se podívá nahoru)
(Estragon i Bromhexin opět odlejí trochu omáčky na zem až to žbluňkne)
Ažihadlo: Co to bylo?
Estragon: Co?
Ažihadlo: Nějaké šplouchnutí!
Bromhexin: To je můj žaludek, jak se v něm tráví ta skvělá houbovka!
Ažihadlo: Aha...Ale stejně pořád nemůžu toho pavouka najít.
Estragon: Přímo nad tebou.
Nasraná: (beze slov je pozoruje a jí)
Ažihadlo:(podívá se nahoru, ale rychle zas dá hlavu dolů, takže uvidí, jak Estragon s Bromhexinem lijí houbovku na zem)
Ažihadlo: CO TO DĚLÁTE?? (rudne mu celá hlava)
Bromhexin: No...To je zvyk našeho rodu. Vždycky při jídle musíme trochu darovat zemi, protože je to náš posvátný živel.
Ažihadlo: Tak to jo. Samozřejmě ctím vaše rituály.
Estragon: Máš strach z pavouků?
Ažihadlo: Hrozný. Proč?
Estragon: SPADNUL TI NA HLAVU!
Ažihadlo: ÁÁÁÁ! (začne sebou házet až rozklepe stůl, ze kterého sletí jídlo Estragona, Bromhexina i Nasrané, kterou to nasralo, protože má houbovku ráda.)
Ažihadlo: Ale ne! Vylila se houbovka. Musím uvařit novou!
Bromhexin: To ne...Byla skvělá, ale nechceme vám přidělávat práci. Nashle...(i s Estragonem odejdou)
Bromhexin: Řeknu ti, mladej...Nebýt toho tvýho nápadu s pavoukem tak teď někde bleju tu houbovku do záchoda.
Estragon: Bože...Jak to někomu může chutnat?
Nasraná: MNĚ to chutná! Zkazili jste mi oběd.
Bromhexin: Ajaj...
Nasraná: Fakt jsem se nasrala!
Estragon: Ajajaj...
Nasraná: Asi vás zase budu muset zmlátit.
Bromhexin: Nene...Dám ti prášky na uklidnění. (narve jí do pusy několik prášků)
Nasraná: Uh..(někam uteče)
Estragon: Kam běžela?
Bromhexin: Na záchod. Nedal jsem ji prášky na uklidnění, ale projímadlo!
Estragon: Haha, takhle nebude Nasraná, ale Posraná!
Nasraná:(ze záchoda) Já vás slyšim.
Bromhexin: Jo? A co nám uděláš? Ubiješ nás toaleťákem?
Nasraná: Hahaha.

Cucáme popáté

21. listopadu 2007 v 14:29 | Dazla |  Vycucáno z prstu
AS: Zdravím vás u pátého dílu tohoto pořadu! No, a naším dnešním hostem je jeden velice slavný politik, jeho jméno zná každé malé dítě, jmenuje se...eh...no...totiž....To je jedno. Prostě ho přivítejte!
Diváci: (tleskají)
AS: Ano, tak je to správně!
Politik: Dobré ráno. Vy byste se asi chtěla zeptat na současnou politickou situaci?
AS: Ne, o to nešlo, pane....pane...prostě pane. Téma tohoto pořadu jsou Hádky. Co nám povíte?
Politik: No, víte...U nás ve vládě jsou hádky téměř každou chvíli, téměř každý politik se téměř každodeně hádá s téměř celou vládu kvůli téměř nepatrné téměř každé hlouposti, ale jde o to, že téměř každý politik se téměř odmítá na nápadu skutečně podílet, i když každý tvrdí, že ho v každém ohledu téměř podporuje. Ať už jde o téměř důležitou věc či o každou nicotnost, téměř většina vlády se odmítá každým nápadem podrobněji zabývat, pokud ovšem téměř každý detail nesvědčí k něčemu, co by téměř všem úředníkům bylo ku prospěchu. Myslím, že to bylo téměř vše, co k tomu mohu říct.
AS: (smrtelně se nudí..pak si vzpomene na doutníky, které tu zbyly po jednom jejím hostovi - viz první díl. Jakoby ze slušnosti nabídne politikovi.)
Politik: Ano, děkuji vám mnohokrát. (zapálí si doutník a začne kouřit.)
AS: (čeká)
Politik: (kouří)
AS: (čeká)
Politik: (kouří)
AS: (čeká, jestli se vůbec udusí nebo ne)
Politik: (kouří)
AS: Ehm, a co je jiného z vaší vlády? Nějaké historky?
Politik: No, víte...Jsem přesvědčen, že přesvědčení mého ministerstva o tom, že bych neměl nikomu nic říkat je přesvědčením trvalým, neboť mě o tom stálý tajemník přesvědčil a proto...(začne se dusit)
AS: (Myslí si): Konečně!
Politik: Hacheduchim!
AS: Prosím? Nerozumím vám!
Politik: Hahuchu!
AS: Je mi líto, ale nerozumím vám.
Politik: (udusí se)
AS: A jéje, zdá se že pan politik už nežije... No, to je jedno, však mi za to bude stát děkovat... Naším dalším hostem je slečna Hooker Tartová!
HT: Brý den... (má na sobě růžové šaty s ooooobrovským výstřihem a v něm ještě něco většího)
AS: Panebože... (dělá se jí z té barbíny zle)

HT: Nemáte voheň, paničko?

AS: (vykopne ji) No a? Nebyla mi sympatická, stejně už končíme. Sbohem!