Třetí část Estragona

16. ledna 2008 v 19:19 | Dazla |  Estragon
Vypravěč: Neptejte se proč, neptejte se jak, neptejte se kdy, neptejte se kde a neptejte se kdo...To bych vám odpovídal až do večera, ale já to zkrátím: Malbatorix vypátral dračí vejce a snaží se, aby se mu vyklubalo. Místo: Jeho ložnice.
Malbatorix: (sedí na vejci)
Sluha: Pane? Dávají ordinaci v růžové zahradě.
Malbatorix: Ale já nesmím vstát z toho vejce! V příručce pro dračí maminky je, že se od svého vajíčka nesmíte ani hnout!
Sluha: Ale pane...Přece nechcete zmeškat ordinaci?
Malbatorix: To nechci, ale co s tím?
Sluha: To je v pořádku...Podíváme se na to my, sluhové, a nahrajem to na kazetu...
Malbatorix: Pak to pustím i malému Šurikenovi, viď broučku?
Sluha: Samozřejmě, pane...Musí mít alespoň základy vzdělání. (odejde)
Malbatorix: Slyšels, drobečku? Už mám pro tebe jméno. Šuriken.
Vejce: (žádná odpověď)
Malbatorix: Víš co jsi? Můj drahoušššek!
Vypravěč: Jenže ať se Malbatorix snažil jak se snažil, vejce se pořád nechtělo vylíhnout. Malbatorix prostě není správná kvočna, no...
Malbatorix: Broučku, pustím ti ordinaci...To tě vzbudí.
Vejce: (nic)
Malbatorix: Povím ti pohádku: šla Karkulka do lesa, myslivec jí zastřelil a ona chcípla.
Vejce: (nic)
Malbatorix: Ťuťu ňuňu moje zlatíško! Vzbuď se, tatínek tě volá!
Vejce: (nic)
Malbatorix: Pustím ti Evu a Vaška, aby se ti líp líhlo.
Vejce: (otřese se hnusem, ale nelíhne se)
Malbatorix: Nic nezabírá...Asi ho nechám samotné a půjdu si pustit přenos z Ažihadlova bordelu.
Vejce: (začne se klubat)
Malbatorix: Jé, Šuriken se líhne!
(Po vejci se začínají za hlasitého křupání vytvářet jemné praskliny, které se spojují do velkých a silných prasklin, díky kterým vejce rupne a je na spoustu kusů... A vyleze z něj malý růžový drak.)
Malbatorix: Jééé!
Dráček: Maminka!
Malbatorix: Ne, já jsem tatínek.
Dráček: Maminka!
Malbatorix: Buď mi budeš říkat tatínek, nebo ti rozbiju tu tvojí růžovou palici!
Dráček: Maminka!
Malbatorix: Naplácam ti na holou!
Dráček: Maminka!
Malbatorix: Necham tě vykastrovat.
Dráček: Tatíneeek!!!
Malbatorix: No vidíš. Hodnej kluk.
Dráček: Maminka!
(Ažihadlovo Sídlo)
Estragon: Ažihadlo, děkujem za pohoštění. Za odměnu ti něco ukážeme.
Ažihadlo: Co?
Bromhexin: To, co kadí Malbatorix.
Ažihadlo: Fakt, jo?
Estragon: (vyndá Malbatorixovo vy víte co) Hele.
Ažihadlo: (ukradne to Estragonovi) Hahá, teď je to moje! A prodam to za velký prachy v blešim trhu.
Bromhexin: Nééé! Vrať nám to!
Estragon: Dělej, jsme ochotni ti za to i zaplatit!
(objeví se před nimi mladík, který čmajzne Ažihadlovi vy víte co a dá to Estragonovi)
Mladík: Ciao, lidičkové. Jméno mé je Vrták. Pracuju pro Ažihadla za to, že jsem znásilnil jeho dceru.
Estragon: Nejseš blbej? V tomhle domě je Marie a ty to táhneš s Nasranou?
Mladík: Opil jsem se. Nerozeznal jsem Marii od Nasraný.
Bromhexin: Tak to bys musel toho chlastu vypít tolik, že by na světě žádnej nezbyl.
Vrták: Prostě jsem byl vrták, no. A navíc mi bylo tak zle, že jsem Ažihadlovi poblil dlaždice. Dal mi za to pokutu - pět korun. Ale já je neměl, tak si to musim odpracovat.
Estragon: Jako odměnu za to, žes mi získal to Malbatorixovo ty víš co ti těch pět korun dam.
Vrták: Ty vole fakt? Hurááá! (radostí omdlí)
Bromhexin: Super, nevnímá. Tak pláchnem než bude chtít ty prachy.
(Estragon řekne, že by to nebylo fér a hodí na Vrtáka pětikačku. Pak spolu s Bromhexinem utečou.)
Bromhexin: Hele, víš čeho jsem si všimnul? Ten maník měl stejný mateřský znamínko pod levym okem jako ty.
Estragon: Co to zas meleš, dědku?
Bromhexin: No fakticky. Neni to nějakej tvuj ztracenej příbuznej?
Estragon: Styděl bych se za příbuznýho, kterej...no víš co s Nasranou. S takovym debilem nemam nic společnýho.
Bromhexin: No jo, jak myslíš...
Vypravěč: U Roury...
Roura: Hurá, mam novej mobil! Mí romští přátelé mi ho někde ukradli, takže mám vlastní nokii, to je super! Musim zavolat Estragonovi. Ještě si vzpomenout, jaký měl číslo, bylo takový hrozně složitý... Třeba 767676767? (volá) Haló, Estragone? Cože, to je Domov důchodců? Pardon...(zavěsí) Tak je to 776776776? (volá) Haló, Estragone? Cože, to je Marie? Pardon...(zavěsí) Tak je to 777777777? (volá) Haló, Estragone?
Estragon: Čau bratránku! Jak se máš? Já blbě, po cestě jsem nabral takovýho pitomce, co leze furt za mnou..
Roura: Jé, to se nemáš...
Estragon: No já vim... Je to nějakej starej dědek... (Bromhexin mu dá pěstí) AU! Tak ne, je mladej a poslouchá dechovku... (Bromhexin mu dá pěstí) AU! Ne, má rád hip hop (Bromhexin mu dá pěstí) AU! Tak ne, je to metalista!
Roura: Tak to se fakt nemáš...Heleď, mam novou holku
Estragon: Faaakt? Jak se jmenuje?
Roura: Latrína, je to Slonova dcera.
Estragon: Ale to je v háji, nebudeš si ji moct vzít.
Roura: Proč?
Estragon: Protože Slon je háklivej na prachy a ty nemáš ani kde bydlet.
Roura: Achjo, měli jsme se zasnoubit dřív, to jsem měl aspoň ten most... A dost luxusní most!
Estragon: No jo, smůla...
Roura: Hele, za chvíli bude ordinace. Kámoši maj telku tak k nim zaběhnu, měj se!
Estragon: Ty taky...
(po skončení hovoru)
Bromhexin: Sakra Estragone, já jsem poslední dobou nějak unavenej.
Estragon: Nepovídej, asi na tebe něco leze.
Bromhexin: No to snad ne, už asi 50 let jsem zdravej jako řípa.
Estragon: Já si myslim, že bys měl jít k doktorovi.
Bromhexin: Kde chceš v tomhle zapadákově najít doktora?
Estragon: To fakticky nevim.
Bromhexin: Jo počkej! Vzpoměl jsem si, jednoho znam... Jmenuje se Yoda Myčka. Estragon: Má dost debilní jméno, aspoň že nepodniká v autech.
Bromhexin: Proč?
Estragon: To by znělo drsně. Yoda Myčka - Myčky a auta.
Bromhexin: No to jo. Hele, ale on má ordinační hodiny až zejtra, dneska k němu nemůžem.
Estragon: To mi tady budeš skuhrat celej den?
Bromhexin: Vypadá to tak, mladej.
Estragon: Bože, než tvojí společnost, to bych radši šel pařit s Hitlerem...
(Ozve se žuchnutí)
Bromhexin: Co to bylo?
Estragon: Počkej... Ten zvuk znám! Kdysi dávno jsem ho slyšel...
Bromhexin: A kde?
Estragon: Byl jsi někdy u tý jasnovidky s kocourem? Jak pořád čumí do křišťálový koule a mektá blbosti?
Bromhexin: Všechny jasnovidky čumí do koule a mektaj blbosti.
Estragon: Tahle měla kocoura. Právě ten spadnul a takhle žuchnul.
Bromhexin: Jak mam vědět, jestli maj kocoury? Vždyť si je neprohlížim.
Estragon: A byla kozatá.
Bromhexin: Jo, už vim, tu znam! Jmenovala se...
(ozve se ženský hlas)
Hlas: Manžela.
Estragon: A jé, to je ona...
Bromhexin: Ta kozatá.
Manžela: Jo, jsem to já. Já a muj kocour. Vidím na vás, že chcete něco vyvěštit.
Estragon: Kde ses tu vzala? Dlouho jsem tě neviděl.
Manžela: Já poznám, když mě někdo potřebuje.
Estragon: Ehm, ale my tě nepotřebujeme... Jen jsme o tobě mluvili.
Bromhexin: Ty jo, ta má kozy...
Manžela: O mně nikdo nemluví jen tak.
Estragon: Ale...
Bromhexin: Ty jo, ta má kozy...
Manžela: Prostě pojďte a já vám něco vyvěštím.
Estragon: Tak jo, když jinak nedáš... Co ten tvuj kocour, jak se vlastně jmenuje: Volebác?
Manžela: Žádnej Volebác, Voležuch ani Voleplesk. Je to Volebum.
Estragon: Proč Volebum?
Bromhexin: Ty jo, ta má kozy...
Manžela: To byl ještě kotě a lez mi po pokoji. Já jsem měla na skříni pohár za nejkozatější jasnovidku. Ten debil do něj vlez, zakymácel se a spadnul. To by mi nevadilo, kdyby se přizabil, ale rozbil mi tu cenu! Zařvala jsem na něj "vole" a ten pohár bouchnul - BUM! Takže Volebum.
Estragon: Ach jo. Ta je šílená.
Bromhexin: No a? Ale má kozy...
Estragon: Neštvi už s tim!
(U Manžely ve stánku)
Manžela: (čumí do křišťálové koule)
Estragon: (ztrácí trpělivost)
Bromhexin: Tak co tam vidíš?
Manžela: Houby vidim, nějakej debil mi tu kouli upatlal.
Estragon: Achjo...
Manžela: Ne, moment! Něco vidím!
Estragon: A co?
Manžela: Vidím... Nějakýho starýho chlapa, co se blbě usmívá, v hubě má protézu a prostě vypadá jako vůl...
Estragon: (nakloní se nad kouli) Ehm, Manželo... To neni vidina budoucnosti, ale Bromhexinův odraz.
Manžela: Ah, pardon... Ale teď vidim něco dalšího! Tentokrát je to nějakej mladej blonďatej kluk s beďarama, kterej se začíná tvářit doooost naštvaně...
Bromhexin: Manželo...
Manžela: Neruš... A taky vypadá pěkně blbě.
Bromhexin: Manželo, to taky neni vidina budoucnosti...
Estragon: To je MŮJ odraz, ty slepice!!!
Manžela: O-ou...
Estragon: (popadne Volebuma a chystá se s nim praštit Manželu do hlavy)
Volebum: Mňauuuuuuuuuuuuu!
Bromhexin: (sleduje drsnou, krvavou a strhující bitku pitomce, šarlatánky a jejího koucoura, který líná jako o závod)
Vypravěč: Udělám komentátora k této rvačce:
Estragon se vrhl na Manželu s kocourem v ruce. Koucour se naštval a škrábal po obličeji Estragona, který křičel jako malé děcko když mu vezmete lízátko. Manžela popadla křišťálovou kouli a začala ho mlátit po hlavě. Neměla moc dobrou mušku a proto několikrát trefila i Volebuma. Ten se rozzlobil a protože se mu na Estragonově hlavě už nelíbilo, skočil Manžele do výstřihu. Manžela řvala jako tur, Estragon jí vzal křišťálovou kouli a hodil jí po ní. Manžela ho kopla mezi, Estragon spadl na zem a Manžela si na něj jednou nohou stoupla a hodila na něj kocoura.
Estragon: Slez... ze... mně...
Manžela: Cože?
Estragon: Slez... ze... mně...
Manžela: COŽE?
Estragon: Vidličky a nože...
Volembum: (začne škrábat Estragona do xichtu)
Estragon: ÁÁÁÁÁÁÁ! To je bolest! Pomoc!
Bromhexin: (blbě se usmívá)
Estragon: Helpni mi, ty hajzle! Za co ti platim?
Bromhexin: Ale ty mi neplatíš.
Estragon: A no jo... Sorry, ale stejně bys mi moh pomoct!
Bromhexin: Ne.
Estragon: Prosím.
Bromhexin: Ne.
Estragon: Pěkně prosím.
Bromhexin: Ne.
Estragon: Pěkně prosím, prstíčkem hrabu!
Bromhexin: Ne.
Estragon: Prdim na tebe, si radši poradim sám... (zkope Volebuma a Manželu, spolu s Bromhexinem tadši odejdou z jejich stanu)
Bromhexin: Vidíš, jak jsi to beze mě zvládnul.
Estragon: No jo, ale zničil jsem si boty! Ta Manžela má tak tvrdou prdel...
Bromhexin: Možný to je...Hele, budem muset za Yodou Myčkou, fakt mi už neni dobře.
Estragon: Tak jo, jdeme. Doufam že víš, kudy to je?
Bromhexin: Ne, radši se mrknu do mapy.
Estragon: Akorát by to dopadlo jak minule...Nemáš kompas nebo jak se tomu nadává?
Bromhexin: Jo, někde ho najdu... Ne, to nepoužiju. Je vod němčourů.
Estragon: Achjo... Budem se muset zeptat náhodnejch kolemjdoucích.
Bromhexin: Slečno? Nevíte, kudy.... A jéje.
Estragon: Bromhexine? Co se... A jéje.
Marie: Nazdárek pánové.
Bromhexin a Estragon: Jéé, ahoooj!
Marie: (pohodí vlasama) No, na co jste se chtěli zeptat?
Bromhexin: Jestli... nevíš... kde... Yoda Myčka...
Marie: Jasně, že vim. Stačí jít do prava, do leva, do prava, rovně, do prava, do prava, do prava, rovně, do leva, do prava, do leva, rovně, do leva, do leva, do leva, rovně.
Estragon: Ehm. Nemůžeš to zopakovat?
Marie: (zářivě se usměje) A co kdybych radši šla s vámi?
Bromhexin:Bude nám...
Estragon: POTĚŠENÍM!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gira Gira | 23. srpna 2008 v 17:44 | Reagovat

Škoda že tahle povídka už nepokračuje...

2 Hate Hate | Web | 23. srpna 2008 v 21:03 | Reagovat

Si jenom myslíš ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama