Alienis, část první

5. května 2008 v 20:12 | Dazla |  Alienis
Alienis
Vypravěč: Tento příběh se odehrává v budoucnosti. Rok nevim, nemam po ruce kalendář. No, nějaký mimozemšťana si jaksi řekli, že se jim na jejich domovský planetě už nelíbí, ale Země jim přišla k životu ideální. Proto se sem vypravili a celou Zemi ovládli. Lidé jsou uvězněni ve velkých domech určených speciálně k jejich životu. Nesmí vycházet ven, takže jsou vlastně uvězněni a mimozemšťana si dělají, co se jim zachce…
Mimozemšťan: Tak, sem si stoupni, za chvíli přijde kolega a přidělí ti místnost a číslo.
Fred: Jo, čekám…
Mimozemšťanův kolega: (přijde) Jak se jmenuješ, člověče?
Fred: Fred.
Mimozemšťanův kolega: Špatně. Od teďka jsi Z82C.
Fred: A nemohl bych si nechat svoje původní jméno? Tohle se špatně pamatuje.
Mimozemšťanův kolega: Z82C se ti špatně pamatuje? Tak ber prášky na sklerózu.
Fred: To by tu nejdřív nějaký musely bejt. Žádný prášky tu nejsou!
Mimozemšťanův kolega: Tak si je sežeň.
Fred: Hm, dík za radu.
Mimozemšťanův kolega: Tákže… (nakoukne do notýsku) Běž do místnosti číslo 52.
Fred: A to je kudy?
Mimozemšťanův kolega: Asi osm metrů doleva, pět rovně, deset doprava, devět rovně, čtyři doleva…
Fred: Jahodová?
Mimozemšťanův kolega: Cože?
Fred: No, říkal jste něco s polevou, ne?
Mimozemšťanův kolega (dále MK): DOLEVA!
Fred: Doleva? Tim se to dolejvá, když už je to jídlo hotový?
MK: To je směr cesty, hňupe!
Fred: Jo ahá, takže mam jít tamtudy, kde je lino politý dolevou?
MK: To je beznadějný… Kašlu na to, prostě to nějak najdi.
Fred: Co mam najít?
MK: Jo, ty máš tu blbou paměť… Pokoj číslo 52.
Fred: A proč?
MK: Víš co? Neptej se a prostě to najdi.
Fred: Ok… (jde hledat pokoj číslo 52) Sakra, jak to říkal? Jahodová doleva? Já tu žádnou nevidim!
Uklízeč: Co hledáš, kámo?
Fred: Dolevu.
Uklízeč: Ehm… Cože?
Fred: Tak jinak. Kde je tu pokoj číslo…číslo… 52?
Uklízeč: Ale jak já to mam vědět? Se zeptej těch mimozemšťanů.
Fred: Ty mě maj plný zuby.
Uklízeč: Ale houby, ty maj plný zuby guláše.
Fred: Oni tu dělaj guláš? Mňam, to bych si taky dal.
Uklízeč: Minule tam jeden týpek vylovil něčí nohu.
Fred: No… Tak to bych si asi nedal.
Uklízeč: To já taky ne. Jakej že hledáš ten pokoj?
Fred: Padesát dva.
Uklízeč: Tak to bude asi vedle padesát jedničky, ne?
Fred: A kde je padesát jednička?
Uklízeč: Před tebou.
Fred: No jo, máš recht.
Uklízeč: Já vim, to já vždycky, kámo… (odejde)
Fred: (jde doprava od padesát jedničky a kouká na zem) A hlavně, že tu bude nějaká doleva… No nic. (vejde dovnitř)
Uklízeč: (vrátí se s tácem plnym jídla a taky jde dovnitř) Au, moje oči! Ty světla tu svítí jako Černobyl! Moje oči jsou na světlo citlivý!
Nějaká holka: Ty seš taky citlivej na všechno, Joe… (sedne si) Fuj! Rozsedla jsem pavouka!
Joe: No teda Katie! Chudák pavouk!
Katie: Spíš chudák moje kalhoty!
Fred: To je teda nádhernej pokojíček! Všichni se tu hádaj, je tu bordel jak v mongolský maringotce…
Katie: …a zima jak v ruský ledničce. Vítej mezi náma.
Fred: Díky.
Katie: Naprosto není zač. Mimochodem, dokonce i tady jsou nějaký pravidla chování. Takže jestli porušíš něco z našich zákonů, seznámím tě se svojí kamarádkou jménem baseballová pálka.
Fred: Zahrajem si baseball? No bezva! Ale kde vezmem míček?
Katie: Udělam si ho z tvojí hlavy.
Fred: Nó, to už tak bezva není.
Joe: Heleďte… V ruce mam tác s jídlem a nebudu ho držet věčně!
Fred: Mňam!
Katie: Na tvym místě bych to nejedla.
Fred: A proč?
Katie: Ochutnej a uvidíš.
Fred: (ochutná) Fuj! Teď už bych to na svým místě taky radši nejedl! Chutná to jako osmažená zadnice Červený Karkulky!
Katie: Ehm… A jak ty víš, jak chutná osmažená zadnice Červený Karkulky?
Fred: Nechtěj to vědět.
Joe: Není to špatný, že ne? Sám jsem to vařil.
Fred: Není to špatný… Je to odporný!
Joe: (mrmlá si pro sebe) Tak si to příště uvař sám…
Fred: S radostí!
Joe: (uraženě odejde)
Katie: Dvacet, devatenáct, osmnáct…
Fred: Co počítáš?
Katie: Za jak dlouho se vrátí, protože na chodbě se bude nudit. Jedenáct, deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, je…
Joe: (otevře dveře)
Fred: Copak, nuda?
Joe: Jo. Od tý doby, co Mirabelle pláchla, je tu nuda celou dobu.
Fred: Kdo je to Mirabelle?
Katie: (ušklíbne se) Jedna holka s velkejma těma…
Fred: Jasně, rozumim. Mimochodem, nevíš, kolik je tu měsíční příděl alkoholu?
Katie: Nevim, nejsem alkoholik.
Joe: Pět piv.
Fred: PĚT? ZA MĚSÍC?! To mně stačí tak na deset minut!
Joe: No jo, kámo. Život je krutej.
Fred: Tohle není krutý, ale brutální! Asi si vezmu příklad z Mirabelle a taky uteču.
Katie: To je řeč! Půjdu s tebou!
Joe: Já taky, kámo. Už mě nebaví pořád tady uklízet a vařít mimozemšťanův jídlo.
Katie: Ty si nemáš na co stěžovat… Ale ty mimozemšťani jo.
Joe: Pch…
Fred: Tak kdy frnknem?
Joe: Nebo spíš… kam?
Katie: To je snad jasný, ne?
Joe, Fred: Ne.
Katie: Achjo. Vám chlapům je vlastně jasný akorát to, jak otevřít flašku piva.
Fred: Bingo.
Katie: Utečem na Alienis!
Fred: Nevim, jestli je to dobrej nápad.
Katie: A proč by nebyl? Protože ho vymyslela holka?
Fred: Ale né… Na Alienisu jsem bydlel až do včerejška. Byl to krásnej ostrov, jénže pak se tam nacpali ty mimozemšťani, chytli většinu z nás a odvedli nás sem.
Katie: Většinu? Takže někdo tam zůstal!
Fred: Jo, Schovali se v podzemní základně, hajzlové.
Katie: Tak utečem a taky se tam schováme!
Fred: Ale je to riskantní!
Katie: Útěk byl tvuj nápad.
Fred: Ale Alienis tvuj!
Katie: Není lepší místo, kam se schovat před mimozemšťanama! A navíc, útěk sám o sobě je taky dost nebezpečnej.
Fred: Fakt?
Katie: (podá mu zákoník) Přečti si kapitolu tři.
Fred: (přečte si jí) COŽEE? Tak to nebudu pokoušet osud a radši neuteču.
Joe: Proč?
Fred: Jestli nás chytí, zablokujou nám příděl alkoholu. Nebo nás zabijou, ale to je vedlejší.
Joe: Nebo obojí.
Fred: Bingo. Ale když to tak vezmu, ten příděl, kterej nám dávaj normálně, je taky smrt.
Joe: No vidíš! Takže je to jedno!
Fred: Ale pět piv za měsíc je přece jenom lepší než nic.
Joe: Ale no taak, nebuď srab!
Fred: Já srab nejsem!
Joe: V tom s tebou nesouhlasim, kámo.
Fred: Já s tebou taky nesouhlasim, takže jsme si kvit.
Joe: Pch…
Katie: Musíme se nějak připravit. Všichni si vemte jednu věc, která je pro vás nejdůležitější. (vezme si baseballku)
Fred: (vezme si flašku piva)
Joe: (vezme si balíček karet)
Fred: Ty hraješ karty?
Joe: Jasně, kámo!
Fred: Zahraješ si?
Joe: No, jestli jseš ochotnej si zahrát s označenejma kartama, čtyřma srdcovejma esama a dalšíma čtyřma v mym rukávu…
Fred: Uh. Tak to radši ne.
Joe: No vidíš, kámo.
Katie: Tady Joe je totiž děsnej švindlíř.
Fred: A já jsem děsnej alkoholik.
Joe: A Katie je děsná mlátička.
Katie: Mlátička? Co tim myslíš?! (bouchne ho baseballkou)
Joe: JAU! Přesně tohle! (šeptem k Fredovi) Víš co? Utečem bez ní!
Fred: To radši ne. Kdyby nás chytli, mohla by se nám ta její baseballka hodit.
Katie: Jo, to mohla. Jsem připravená jí kdykoli použít.
Joe: A i na kohokoli, takže bacha.
Fred: Dík za radu.
Katie: A ještě k tomu útěku - nesmíme o tom někomu jinýmu řikat.
Fred: Proč?
Katie: Pak by chtěli s náma utýct všichni a kdyby prchal celej barák, myslíš, že by si toho mimozemšťani nevšimli?
Joe: Všimli.
Fred: To máš recht.
Katie: Takže… Plácnem si na to, že budem mlčet?
Fred, Joe: S radostí.
Katie, Fred, Joe: (plácnou si)
Fred: (otevře pivo) Na útěk?
Joe: Na útěk!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gira Gira | 12. května 2008 v 21:30 | Reagovat

Tak na to že nikdy zásadně nečtu povídky kde se vyskytujou mimozenšťani protože mi to připadá jako totální kravina tak mě to docela bavilo.

2 Hate Hate | Web | 13. května 2008 v 13:45 | Reagovat

Díky =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama