Srpen 2008

Dvacátí první část anti-pirátů 2

28. srpna 2008 v 22:31 | Dazla |  Anti-Piráti 2
Sice vždycky píšu anti-piráty (a všecko ostatní z tohohle blogu) sama, ale tenhle díl se mnou psala i Kadet... To sem píšu jen abych neporušila její autorský práva bo tak něco :D
Kadet: Aha…
Jana Marie: Tak co bude? Už mě to tu nebaví.
Flek: Co mam říct?
Kadet: Jano, omlouvám se za to, co jsem řekl nebo udělal a už se to nebude opakovat.
Flek: Jaro, pomlouvám se za to, co jsem sekl nebo podělal a už se to nebude… to poslední slovo nevim.
Kadet: Né! Jano, omlouvám se za to, co jsem řekl nebo udělal a už se to nebude opakovat.
Flek: Jo… Super…
Kadet: A teď to zopakuj.
Flek: Ehm…
Kadet: Dělej!
Flek: Sorry?
Jana Marie: COS TO ŘEKL?!
Kadet: Omluv se NORMÁLNĚ!
Flek: Ale já nechci!
Kadet: Tak nedostaneš džus.
Flek: Very very sorry?
Kadet: Nemluv Anglicky!! Tím jí z hajzlu nedostaneš!!!
Flek: Sorry!
Kadet: Tak fajn, žádnej džus nebude.
Flek: Nééé! Jdu se oběsit!
Kadet: To nejde, autorka ti to nedovolí.
Flek: Na autorku kašlu.
Hate: Jo tak kašleš?! Já jsem tvoje máma! Teda, jenom duchovní.
Flek: Nemáte někdo provaz?
Jana Marie: Dal sis ho do kapsy.
Flek: Tak to je v háji.
Kadet: Fleku, Fleku, život je krutej...
Kadet: Ale já jsem tvoje oddaná fanynka (nenápadně mu podrstčí džus) Táhni se oběsit a já vytáhnu Janu z kadibudky.
Flek: Děkuju!!!!!
Jana Marie: Mě odsud nedostaneš...
Kadet: Jano, dovolim ti roztrhat plakáty TH
Jana Marie: Co asi podle tebe celou dobu na tom hajzlu dělam?
Hate: Jé, Jaino, já myslela, že jí z toho WC bude muset vytáhnout Flek. To by byla větší prča.
Kadet: Flek šel hodit mašli... My zatim vypijeme všechen džus, ať má po ptákách. Jano, pojď ochutnat jabkovej.
Flek: (vypije svuj džus a hledá v kapse provaz)
Jana Marie: (napije se) Sakraaaa! Já z něj dostala nějakej průjem! (rychle zavře dveře hajzlu)
Flek: (přiletí) SAKRA PRŮJEM!!! NOČNÍK UŽ JE PLNEJ! JANI, VYLEZ!!!
Jana Marie: Ze mě už je to venku, takže dobrý... Nevylezu.
Flek: Proooč? DĚLEJ!!!
Jana Marie: Takhle se mluví s dámou?
Flek: Ty nejsi dáma, ale krá... krásná dáma.
Kadet: Lichoť jí, ona vyleze.
Flek: Mně se nechce! PRŮJEEEM! DĚLEJ JANO, VYLEZ, NEBO.....
Jana Marie: Proč?
Kadet: Protože ti je to líto, a nechtěls jí urazit
Flek: (šeptem) To určitě... (nahlas) Protože to... hm... sorry?
Kadet: Já to vzdávám! (posadí se vedle Hate a naleje si džus)
Jana Marie: (už se z toho taky tlemí, ale předstírá, že je furt naštvaná)
Flek: Sorry?
Kadet: NEEEE!!!!! Řekni, omlouvám se!
Flek: PRŮJEEEM! Tak fajn, já to vzdávam. (dojde k záchodu) Sorry.
Kadet: TY VOLE UŽ!!!
Hate: (pije džus a tlemí se tak, že jí chlast zaskočí a začne se dusit)
Flek: Já nejsem vůl! (chvíli stojí a přemejšlí) Omlouvam se.
Jana Marie: No jo, ale řeknul jsi to takovym tónem, jako by ti to bylo fuk. Neberu.
Kadet: Jano, nekaž hru!!! Víš jak dlouho mi trvalo ho přesvědčit!?
Jana Marie: No jo, furt... (vyleze ze záchoda)
Flek: (rychle tam vleze a ozve se pořádnej prd)
Hate: Došel džus a Jana je venku z hajzlu. Už mě to tu neba. Nejdem jinam?
Kadet: Ok…

Dvacátá část anti-pirátů 2

28. srpna 2008 v 21:57 | Dazla |  Anti-Piráti 2
Vypravěč: Kdysi dávno,v jedné předaleké galaxii… Nebo, chceme-li být přesní, v jednom nedalekém Tescu…
Hate: Nevíš, kde je tu regál s džusama?
Kadet: Vlevo?
Hate: (jde vlevo a vrátí se s rybí konzervou)
Kadet: Tak asi ne… Vpravo?
Hate: (vrátí se s DeBillovou grilovanou hlavou)
Kadet: To asi taky ne… Těsně před tebou?
Hate: A jo!!! (přiveze si vozejk) Fajn, teď to tam musíme všecko naskládat…
Kadet: Jaký musíme? TY chceš džus!
Hate: A ty ne? Maj i jablkovej.
Kadet: FAAAAKT? Ale mě stačí pár krabic, ty si klidně ponesu v ruce!
Hate: No táák!
Kadet: Ne.
Hate: Dam ti za to jednu fanynku na mučení.
Kadet: OK. (kopne do regálu a všechny krabice džusu se vysypaj do vozejku)
Hate: Hezkýý! A teď rychle na Kámen!

Vypravěč: Na Kameni…
Flek: (koukne dalekohledem) Hej, tamhle někdo jede!
Bill Buzner: Sakra, to je fandovská loď!
Flek: Neumim si vysvětlit, proč by do sebe fandové nalejvali džus, zblázněně pobíhali po palubě a hádali se, kdo z nich víc

nenávidí DeBilla.
Bill Buzner: Fajn, oprava. Fandovská loď ukradená anti.
Flek: Tak nějak.
Loď: (připluje)
Hate: Já nenávidim DeBilla víc než ty!
Kadet: I ne! Já!
Hate: A máš důkaz?
Kadet: A máš ho ty?
Hate: Umm… Jo!
Kadet: A jakej?
Hate: (přemejšlí) Nooo…
Kadet: Nemáš, viď?
Hate: Asi nemam.
Kadet: Tak vidíš.
Flek: Čau holky!
Hate: Čau, nechceš s náma uspořádat oslavu?
Flek: A co se bude slavit?
Hate: To, že jsme vykopli jednu fanynku z mýho blogu.
Flek: Jooo, to oslavim rád!
Hate: Hele, kde je vlastně Jana?
Flek: Na hajzlu.
Hate: A co tam dělá?
Flek: Nevim a ani to vědět nechci.
Hate: A jak dlouho už tam je?
Flek: Od tý doby, co zjistila, že jsem si přepsal její deníček.
Hate: A to je…?
Flek: Asi dvě hodiny.
Hate: Dvě hodiny?! No ty vole. Takhle uražená už nebyla dlouho. (šeptem) A co vlastně bylo v tom deníčku?
Flek: No, bylo tam, že…
Jana Marie: DRŽ HUBU!
Hate: Sakra…
Flek: Vykašlem se na ní a jdem slavit, ne?
Hate: Ne. Bez Jany slavit nejdu.
Flek: Ale…
Hate: Buď jí dostaneš z toho hajzlu… Nebo jdi do hajzlu. Haha, to se mi povedlo.
Kadet: Ani ne.
Hate: (radši už mlčí)
Flek: Kadet! Že seš aspoň ty na mojí straně? Co mam dělat?
Kadet: Omluv se Janě.
Flek: To si ze mě děláš srandu?
Kadet: Ne.
Flek: (dojde k záchodu) Sorry.
Kadet: Tomu říkáš omluva?!
Flek: Jo.
Jana Marie: Já teda ne!
Flek: A co teda považuješ za omluvu?
Jana Marie: Omluv se česky a dej mi ten blok!
Flek: Ani náhodou.
Kadet: Fleku! Dělej.
Hate: (pije džus a kouká na ně)
Flek: Tak jo. Sorry.
Kadet: FLEKU!
Flek: Co zas?
Kadet: Už nechci slyšet žádný sorry, jasný?
Flek: Jasný… Very sorry.
Kadet: Tim sis moc nepomohl.
Flek: Jakto?
Kadet: Tim, že tam přidáš very, se význam moc nezmění.
Flek: Ale když to řeknu česky, tak se nezmění vůbec. Proč nestačí prostě sorry?
Kadet: Proto! To si řikáš vlastenec?
Flek: Ne.

Co to teda sakra je?

28. srpna 2008 v 12:23 | Dazla |  Estragon
No jo, no. Některý z vás mi pořád nemůžou uvěřit, že Estragon neni nějakej muj švihlej výmysl, ale skutečná kytka, která se používá jako koření... Věřte, nevěřte, píšou to tady.

Pátá část Estragona

26. srpna 2008 v 13:48 | Dazla |  Estragon
Drak: ??? (pozn. autora: Jestli se divíte, jak někdo může vyslovit tři otazníky, neptejte se mě. Ptejte se draků.)
Estragon: Ehm… Čau draku.
Drak: ??
Estragon: Já jsem Estragon.
Drak: …
Estragon: Ty neumíš mluvit?
Drak: :-(
Estragon: Takže asi ne. A… neumíš třeba vysílat myšlenky nebo tak něco?
Drak: :-)
Estragon: Takže asi jo. Tak… zkus mi poslat nějakou myšlenku.
Drak: …
Estragon: Vim! Potřebuješ na hajzl?
Drak: (myslí si) To je ale debil…
Estragon: HEJ! Já to slyšel! Debil fakt nejsem.
Drak: …
Estragon: A nemlč na mě takhle.
Drak: !!!
Estragon: A takhle už vůbec ne.
Drak: Neser mě…
Estragon: To už je lepší. I když ne o moc.
Drak: Jdi někam.
Estragon: Hele, mohl bys na mě bejt víc slušnej?
Drak: Polib mi.
Estragon: Beru to jako ne.
Drak: Idiote…
Estragon: DRŽ HUBU!
Drak: Sorry, vole…
Estragon: To se takhle chováš furt?
Bromhexin: Nech ho, jenom se předvádí.
Drak: Já se nepředvádim! Jsem naprosto v pohodě!
Estragon: Jo, to vidim. Přesně proto máš na zadku vytetovanej nápis Metal, viď? Vy draci máte ve vejci tetovací studio?
Drak: To neni tetování, ale mateřský znamínko.
Estragon: Tohle? Znamínko?
Drak: Jo.
Estragon: Zvláštní. A jak se jmenuješ?
Drak: Ale co já vim…
Marie: Jééé! Můžu si ho pojmenovat? Co třeba Heřman?
Estragon: Ehm… Fakt si myslíš, že je dobrej nápad pojmenovat černýho draka s tetovánim na zadku Heřman?
Marie: A proč ne? Je to sladký!
Estragon: Možná až moc. Dědku, poraď. Jaký znáš jména?
Bromhexin: Koloman, Šalamoun, Dařbuján, Teobald, Medard, Jerguš, Chrudoš, Fridolín.
Estragon: Tak jinak. Jaký znáš dobrý jména?
Bromhexin: Žádný.
Estragon: Je to poznat. Yodo?
Yoda Myčka: Tykev.
Estragon: To ho chceš pojmenovat tykev? Nebo je to další hádanka?
Yoda Myčka: Zlatý důl.
Estragon: To nemá cenu… HEEEJ, VRTÁKU!
Vrták: (přiběhne) Co?
Estragon: Neznáš nějaký jméno pro draka?
Vrták: He?
Estragon: Jestli neznáš jméno pro draka!
Vrták: Jméno pro draka? To je nějakej film?
Estragon: Ne! Jestli nevíš, jak pojmenovat tohodle draka!
Vrták: Jé, ale vždyť to je holka!
Estragon: Cože?!
Vrták: Fakt! Jenom ženský uměj takhle blbě čumět!
Estragon: Ty seš holka?
Drak: Jo. Něco proti?
Estragon: Ne, vůbec ne! V životě jsem neviděl holku, která by poslouchala metal.
Dračice: Proč myslíš, že posloucham metal?
Estragon: Vždyť to máš vytetovaný na zadku!
Dračice: To NENI tetování, to je mateřský znamínko!
Estragon: No jo, furt… Takže ty neposloucháš metal?
Dračice: Já nevim, nikdy jsem to neslyšela… A ty?
Estragon: Ne, já radši techno.
Vrták: Tak co bude s tim jménem? Musíš jí pojmenovat do pěti minut od vylíhnutí, jinak se ti rozprskne, víš? To se říká u nás na vesnici!
Estragon: Do háje, tak to už máme jenom dvě minuty!
Vrták: Chtělo by to nějaký vtipný jméno! Třeba… Ironie?
Estragon: Ironie? Nic moc. Sarkasmus je lepší.
Vrták: Ale to zas neni v ženskym rodě.
Estragon: Hmm… A co třeba Metafora?
Vrták: To je co?
Estragon: Nějakej fór, kterej metá, ne?
Vrták: Ahá… Ale to je moc dlouhý. Něco jinýho.
Estragon: Gira?
Vrták: Tak už se někdo jmenoval, ne?
Estragon: Určitě?
Vrták: Jasně! Nebyla to ta starší ségra Červený Karkulky?
Estragon: Ne, to byla Červená Karkula.
Vrták: Aha… Jo už vim! To byla jedna z hlavních postav tý knížky!
Estragon: Jaký knížky?
Vrták: No takový tý knížky o záchraně světa a podobnejch kravinách, ne?
Estragon: A jo! Máš recht!
Dračice: Ehm, ehm.
Estragon: Co?
Dračice: Minuta a půl.
Estragon: Sakra, sakra, sakra…
Vrták: Co třeba Sranda?
Estragon: Ne, ne… SATIRA!
Vrták: Hej, to je dobrý!
Estragon: Taky myslim.
Dračice: Takže?
Estragon: Takže se jmenuješ Satira.
Satira: No konečně jste se nějak dohodli.
Marie: Ale stejně byl ten Heřman lepší…
Estragon: Hele, s timhle jménem by do konce života trpěl i kluk, natož holka!
Marie: Tak by to byla Hermína.
Estragon: To zní moc jako Hermiona.
Marie: Tak to mohla bejt Hyacinta!
Estragon: No sakra… Ty máš stejnej vkus na jména jako dědek.
Bromhexin: Co kecáš! Já jsem ti řekl všecky jména, který znam, ale nelíbí se mi ani jedno.
Estragon: A tos mi ani neřekl žádný holčičí. To by teprv byla hrůza.
Bromhexin: Ale houby. Napadla mě Safira.
Estragon: No do pytle, tos to nemohl říct dřív?
Bromhexin: Ty už ses na holčičí jména neptal! Těch znam fůru!
Estragon: No to už je fuk, Satira je taky dobrá…
Vrták: Že jo!!! Taky se mi líbí.
Estragon: Ehm… Nechceš jít radši do sklepa zabíjet krysy? Potřebuju si s Bromhexinem promluvit o něčem osobnim.
Vrták: Tak jo… (odejde)
Bromhexin: Tak o čem potřebuješ mluvit?
Estragon: O ničem, jen jsem chtěl, aby už vypadnul.
Bromhexin: Tak to jo… Sakra!
Estragon: Co je?
Bromhexin: Yodo, kde tady máš záchody?
Yoda Myčka: Tvarohový dort s ananasem.
Bromhexin: YODO! Je to vážný.
Yoda Myčka: No jo, furt… Tamtěma dveřma, potom po schodech dolů a pak doprava.
Bromhexin: A jak to poznam? Neni tam těch dveří víc?
Yoda Myčka: Nějakej pitomec mi na ty dveře lihovkou načmáral YM+N.
Bromhexin: YM seš ty, ale kdo je to N?
Yoda Myčka: Zpěvačka jedný odporný popový skupiny. Drhnul jsem ten nápis aspoň půl hodiny, ale nešlo to. Za dva dny mi maj udělat nový dveře.
Estragon: Počkej… Nemyslíš Nasranou?
Yoda Myčka: Jo, to je ona.
Estragon: Tak to ti fakt nezávidim.
Bromhexin: (letí na záchod)
Yoda Myčka: Nech mě hádat. Přežral se fazolema z konzervy?
Estragon: Ne. Má prostatu.
Yoda Myčka: Ahá, tak kvůli tomu mě hledáte? Na prostatu tu mam léky.
Estragon: Ne, kvůli tomu ne… Hele, Yodo?
Yoda Myčka: No?
Estragon: Poslední, co si pamatuju ze včerejška je plamenomet Nasraný. Co se vlastně stalo?
Yoda Myčka: Nasraná vás chtěla zabít, ale rozbil se jí plamenomet, tak vás s nim jenom pořádně přetáhla a ujela pryč. Marie zavolala Ažihadla, kterej přijel se svym mercedesem a odvez vás sem. Jo, teď jsem si vzpomněl… Posílá vám nějakej dárek.
Estragon: Jakej?
Yoda Myčka: Nevim, nějaký jídlo. (podá mu hrnec)
Estragon: (sundá pokličku) Bože muj…
Yoda Myčka: Co je?
Estragon: HOUBOVKA!!!
Vypravěč: Mezitím u Malbatorixe…
Malbatorix: Byl bys prosímtě tak hodný a nehýbal se?
Šuriken: Ale mě už bolí pusa od toho, jak se pořád musim usmívat jak blbej!
Malbatorix: Ještě chvilku to vydržíš… Maluju tvůj portrét, na to musí být klid!
Šuriken: No jo, furt…
Sluha: Začíná ordinace, pane.
Malbatorix: Super. Přines mi sem televizi.
Sluha: Televize je rozbitá, pane.
Malbatorix: Jakto?!
Sluha: Šuriken si hrál a…
Malbatorix: Už je mi to jasné… Šurikene? Jaktožes mi rozbil televizi? To od tebe není hezké, víš, broučínku?
Šuriken: Vím, mami.
Malbatorix: A víš co se dělá se zlobivými chlapečky, broučínku?
Šuriken: Ne, mami.
Malbatorix: DOSTANOU NA PRDEL!
Vypravěč: Radši se přeneseme zase zpátky, protože jsem si jistý, že ten masakr by nikdo z nás nechtěl vidět. Bromhexin se po dlouhé době konečně vrátil ze záchoda.
Bromhexin: Yodo, už tam nemáš ten nápis.
Yoda Myčka: Fakt? Jak se ti ho povedlo odstranit?
Bromhexin: Přečmáral jsem ho lihovkou.
Yoda Myčka: Hm, tos fakt nemusel. Takže teď mam místo nápisu na dveřích šmouhu.
Bromhexin: Víš ty co?
Yoda Myčka: Ne.
Bromhexin: Vymaluj si ty dveře celý na černo a nebude to vidět!
Yoda Myčka: To je super nápad! Díky! (jde nakoupit černou barvu)
Estragon: Teda dědku, tobě to pálí.
Bromhexin: To víš, selskej rozum, mladej.
Estragon: Musíš mi furt řikat mladej?
Bromhexin: Ne, mladej. A musíš mi ty furt řikat dědku?
Estragon: Ne, dědku.
Marie: Ach jo… Já se tak hrozně nudím.
Estragon: Tak si lušti křížovky, Yoda tu jedny má.
Marie: A fakt… Nemáte něco na psaní?
Bromhexin: (podá jí lihovku)
Marie: (předvede úsměv z reklamy na Colgate) Díky…
Bromhexin: Nejni zač. Kdybys s něčim potřebovala poradit, stačí říct.
Marie: Tady. Exotický film na šest.
Estragon: Exotický film? Co to je za kravinu?
Marie: To já nevím, ale je to tady, podívej.
Estragon: Určitě je tam x? Mně to připadá spíš jako r.
Marie: Na co ty hned nemyslíš… Jasně že je to x. Nebo ne?
Estragon: Ne.
Marie: A fakt…
Yoda Myčka: (vrátí se) Hm, to je na pytel. Černá jim došla, že prej tam nedávno nakupoval nějakej malíř a vybrakoval jim kompletně všecky zásoby. Hlavně růžovou.
Estragon: Žeby Malbatorix? Ten přece děsně rád maluje růžový obrázky!
Yoda Myčka: A fakt, to mě nenapadlo! Malbatorix už je v našem městě a chce nás všecky zabít, pomoooc!
Estragon: Nebo ještě hůř - všecky namalovat!
Bromhexin: Ježišmarja, kam se schováme?
Yoda Myčka: K Ažihadlovi! Všichni ví, že u něj jedinýho je bezpečno!
Bromhexin: No právě, takže to určitě ví i Malbatorix a půjde tam!
Yoda Myčka: Ten ví prd, je blbej jak tágo. Navíc si o nás myslí, že jsme chytrý, takže určitě půjde tam, kam si myslí, že jsem šli, protože jsme si mysleli, že nás tam nenajde.
Estragon: Teď jsem ti nějak nerozuměl. Nechceš mi to zopakovat?
Yoda Myčka: Ani ne.
Estragon: Sakra…
Marie: Hele, mam nápad - budeme hlasovat! Kdo chce k Ažihadlovi?
(zvednou ruku Estragon, Yoda Myčka a Marie)
Estragon: Tři proti jednomu. Vzdej to, dědku.
Bromhexin: Co mam s váma dělat…
Vrták: (přiběhne) Heeeelp!
Yoda Myčka: Co je?
Vrták: No jak jsem zabíjel ty krysy, tak jsem je pak vyhazoval z okna. Jenže jsem jednu omylem hodil nějakýmu chlápkovi do kýble plnýho růžový barvy…
Estragon: MALBATORIX!
Vrták: Ne, Malbatorix to nebyl, ale byl to jeden z těch jeho kámošů. Já bych radši někam zmiznul.
Estragon, Bromhexin: To já taky.
Marie: Nejdeš s náma za Ažihadlem?
Vrták: Jasně!
Vypravěč: Malbatorix už velmi krutě gumovou tužkou zmlátil svého ubohého dráčka Šurikena a teď dokončuje jeho portrét.
Malbatorix: Takže jaké je ponaučení?
Šuriken: Neničit televizi maniakovi s tužkou v ruce.
Malbatorix: Správně! Chytrej kluk. A neškubej pořád tolik tou hlavou.
Šuriken: Mam křeče. To bude tim, že jim málo zdravýho jídla.
Malbatorix: Málo? Vždyť jenom dneska jsem ti dal čtyři čokolády!
Šuriken: Znáš význam slova zdravý, tati?
Malbatorix: Jo aha. Do prčic!
Šuriken: Co je?
Malbatorix: Došel mi růžový ultramarin!
Šuriken: No jéžiš, to je toho…
Malbatorix: Ale bez něj nemůžu ten portrét dodělat! Bééé!
Sluha: (přijde)
Malbatorix: Jaké barvy jsi koupil?
Sluha: Růžový ultramarin, pane, ale někdo mi do něj z okna hodil krysu.
Malbatorix: Cože? Kdo si dovolil…
Sluha: To nevím, pane, ale asi to byl pořádný vrták.
Malbatorix: To teda byl… Pamatuješ si jak vypadal?
Sluha: Jako vrták.
Malbatorix: A přesnější popis nemáš?
Sluha: Ne.
Malbatorix: No nevadí… ZAHAJ PÁTRÁNÍ!

Vycucáno poosmé

26. srpna 2008 v 13:45 | Dazla |  Vycucáno z prstu
AS: Dobrý den, vítám vás u dnešního dílu pořadu... VYCUCÁNO Z PRSTU! (na chvilku se odmlčí) Dnešním tématem je móda. A já zde vítám našeho prvního hosta - pana Jerseyho Wickera!
JW: Dobrý dén.
AS: Dobrý den, takže co nám povíte k módě?
JW: Svetry.
AS: Prosím?
JW: No svetry. Já jsem vedoucí světoznámé společnosti Jersey´s jerseys, která obchoduje s pletenými svetry.
AS: Uh... Aha. No a vy si tedy myslíte, že svetry jsou v dnešní době moderní?
JW: Nejsou.
AS: Aha, tak proč je prodáváte?
JW: Protože je lidi kupujou.
AS: A proč je nosíte?
JW: Protože by to bylo divný, vedoucí společnosti vyvážející svetry, kterej svetry nenosí.
AS: Jo, to je vlastně pravda. A proč tedy myslíte, že si lidé kupují svetry, když nejsou v módě.
JW: Nevim.
AS: Aha. Takže tento rozhovor nás všechny velice... obohatil a můžeme přivítat dalšího hosta, pana Václava Reita, který měl sice přijít už minule, ale jak zajisté všichni víte, zabránil mu v tom drobný incident s rozbitými světly...
VR: (na hlavě má ovázaný ručník, tváří se dost nerudně) Dobrý den.
AS: Dobrý den, posaďte se sem, prosím... Takže... Podle vás jsou dnes v módě turbany?
VR: Proč turbany?
AS: Vždyť máte jeden na hlavě!
VR: To není turban, ale ručník.
AS: Takže vy myslíte, že jsou v módě ručníky?
VR: NE! To jsem si ovázal kolem té boule, která se mi udělala, když jsem tu u vás minule vrazil do sloupu...
AS: Jaká nepříjemná nehoda... (zasloužil si to, hajzl jeden)
VR: Že ano. A můžu se na něco zeptat já vás?
AS: Samozřejmě.
VR: CO MĚL VE ČTVRTÉM DÍLE VAŠEHO POŘADU CO DĚLAT TEN PROSTŘEDNÍČEK?!
AS: Ajaj... Ehm... Milí diváci, dnes skončíme dřív, protože si tu s panem ředitelem potřebujeme něco probrat v soukromí... Nashle příště!
VR: Jestli nějaké příště bude...

Čtvrtá část Estragona

23. srpna 2008 v 22:44 | Dazla |  Estragon
Vypravěč: Roura se rozhodl znovu využít telefonu od svých romských přátel a zavolal Estragonovi.
Roura: Zdar bratranče!
Estragon: Jé, čau Rouro! Já tě neviděl ani nepamatuju!
Roura: To máš zase sklerózu, jo?
Estragon: No jo, asi jsem to chytnul od dědka.
Roura: Von jde furt s tebou? To ti nevadí, že ti furt čmuchá za zadkem?
Estragon: Jasně že vadí, ale co mam dělat.
Roura: A jinak u tebe něco novýho?
Estragon: Jasně. Dědkovi nějak nejni dobře a rozhod se jít za Yodou Myčkou. A protože neznáme cestu, museli jsme si najít průvodce.
Roura: A kdo to je?
Estragon: Nebudeš mi věřit, ale Marie.
Roura: Si děláš kozy!
Estragon: Já je nemam.
Roura: No ale vona jo. Ty brďo, asi vodložim večeři s Latrínou a pudu s váma.
Estragon: Né, to my se bez tebe obejdem.
Roura: Ale já bez vás ne.
Estragon: Furt něco proti mně máš, ale jak je s náma Marie, hned je ti tvuj starej bratránek dobrej, co?
Roura: Tak nějak… Hele, vodchází mi baterka, musim končit. Tož se měj!
Estragon: Jo, ty taky.
Bromhexin: Kdo to byl?
Estragon: Václav Klaus.
Bromhexin: Fákt? Von umí používat mobila?
Estragon: Si dělam srandu, né? Byl to Roura.
Bromhexin: Tak to pak jó.
Marie: Ehm, pánové…¨
Estragon: Ach?
Bromhexin: Ech?
Marie: Jestli to k panu Myčkovi chcete v nejbližší době stihnout, tak bysme měli máknout, je to pěknej kus cesty.
Estragon: Ich… To my se ale klidně zdržíme, když budeme ve tvojí společnosti!
Bromhexin: Och… To jo.
Marie: (zářívě se usměje) Mockrát děkuju, pánové.
Estragon: Uch… Jo, není zač.
Marie: A copak pánové jako vy nemaj nějaký auto? Že bysme se projeli?
Bromhexin: (zalže) Ale jasně, mam mercedesa.
Marie: Fakt? Jako Ažihadlo? No a kde ho máš?
Bromhexin: Von si ho ode mě pučil jeden pitomec a naboural mi ho.
Marie: Aha, to jsou dneska lidi. A ty, Estragone?
Estragon: (zalže) Já mam limuzínu.
Marie: Fákt, jo? A kde jí máš?
Estragon: Jej… Já jí pučil tomu samýmu pitomcovi a von mi jí naboural.
Marie: Tak to je hrůza! A nemohli byste nějakej dovoz sehnat?
Bromhexin: Ale jistě. (popadne mobila) Tondo?
Tondův záznamník: Momentálně tu nejsem, holím si chlupy na nohou. Zanechte prosím vzkaz.
Bromhexin: Ahoj Tondo. Hele, potřebujem trabanta, škodovku nebo prostě něco na ježdění. Za odměnu ti pučim cédéčko s teletubbies, jo? Díky, čau.
Marie: Tak?
Bromhexin: Jó.. Že prej pučí Ferrari.
Marie: To je teda super! V tom já jsem nejela už roky!
Estragon: (šeptem) Jak jsi od Tondy moh vyžebrat Ferrari?
Bromhexin: (šeptem) Já ho nevyžebral, pochybuju, že mi pučí aspoň rezavou tříkolku.
Estragon: Tak to je v hajzlu.
Bromhexin: No to bych řek, co s tim uděláme?
Estragon: To se ptáš ty mě? Ty jsi začal s tim vymejšlenim!
Bromhexin: No a? To jsem jí měl říct, že nemam ani prachy na trabíka, protože jsem všecko utratil za léky na prostatu a zbytek mi ukradl nějakej blbej zloděj?
Estragon: Jo.
Bromhexin: Chci vidět, jak bys jí to řekl ty.
Estragon: Já bych řekl....No....
Bromhexin: Vidíš, taky nevíš.
Estragon: Já nemůžu vědět, jsem tak blbej, že jsem ve škole propadnul dokonce i z občanky!
Bromhexin: Občanky? Co je to občanka?
Estragon: To je jedno.
Marie: Tak co? Kdy bude to Ferrari?
Bromhexin: Ehm, už jede!
Marie: Fakt? Já teda zatím v dálce vidím jenom rezavou tříkolku.
Estragon: COŽEEE?
Bromhexin: A kdo na ní jede?
Marie: Vypadá jako Antonio Banderas.
Bromhexin: To je Tonda!
Marie: Jé, ty ho znáš? Odkud?
Bromhexin: Naboural mi Mercedesa.
Tonda: (přifrčí na tříkolce) Nazdar lidi, škodovku jsem pučil cikánskejm sousedům a na trabanta mi dali botičku, páč jsem přejel nějakýho debila a tou krvavou pneumatikou bych akorát zasral silnici. Ale můžu vám pučit todle fáro (ukáže na tříkolku)
Estragon: Tos čajznul v muzeu?
Tonda: Hele, nestěžuj si, ještě furt to neni tak starý jako Bromhexin.
Estragon: To zas jo, ale tak stará neni snad ani Zeměkoule.
Bromhexin: Co kecáš! Jedinej člověk, kterej je starší než Zeměkoule, je Bůh.
Estragon: TY SEŠ BŮH?!
Bromhexin: No jasně!
Estragon: (začne se klanět, vyndá z popelnice Bibli a začne číst) Otče náš… (koukne na Bromhexina) Spíš dědku náš,
volám Tě z celého svého játra nebo jakejže to byl vnitřní orgán, celou svou bytostí, v nejhlubší pokoře, v nejhlubším mlčení srdce… Co je to za kravinu, jako by srdce někdy mluvilo… V nejhlubším zastavení průjmu a prostaty.
Ty, kterýž jsi vedle Tondovy tříkolky, kde žádné lidské průjmy a prostaty nemají místa, Tebe volám, abys posvětil jméno své v našem vědomí.
Ty, kterýž jsi…
Tady to nemůžu přečíst, někdo to zasvinil marmeládou, všechna jsou jména Tvá, neboť všechno je jen Tebou tvořeno až na naší kadiboudu, a proto každé jméno a každý tvar…
Bromhexin: Drž už chlebárnu, já Bůh nejsem!
Estragon: (zahodí Bibli zpátky do popelnice)
Tonda: Booože… Chceš teda tu tříkolku?
Bromhexin: Mně nemusíš říkat Bože! Stačí Bromhexine.
Tonda: To je vůl… (odfrčí pryč i s tříkolkou)
Estragon: No a teď máme po tříkolce! To je fakt skvělý! Co teď?
Bromhexin: (chystá se něco říct)
Estragon: Deli nemáme.
Bromhexin: Tak si jí někde čajznem, pár metrů vodsaď je Tesco!
Estragon: Ty jíš dobrovolně žrádlo z Tesca? Tak to se pak nedivim, že máš takový trávicí problémy.
Bromhexin: A jo! Moje trávicí problémy! Musíme za Yodou Myčkou!
Estragon: A jak asi ty chytrej?
Marie: Budeme stopovat!
Estragon: Bezva nápad! (stoupne si doprostřed silnice) Hej ty debile, zastav nebo ti rozbiju držku!
Auto: (zastaví)
Estragon: Dědku, slyšíš to?
Bromhexin: Co bych mě slyšet?
Estragon: Tu blbou písničku, jak řve z toho auta! Jéžiš, my asi stopli nějaký úchyly, nikdo jinej by tohle neposlouchal! Pomoooc!
Nasraná: (vyleze z auta) Já ti dam úchyly!
Estragon: No a kdo jinej by mohl poslouchat písničku s tak debilnim textem?
Nasraná: DEBILNIM TEXTEM?!
Estragon:
Nasraná fouňa
Na záchod chceš
Za tebou
Plamenomet držím
Jsem šílená
Protože jsem
Nasraná fouňa
Neboj se
Záchod je daleko
Ale je noc
Nikdo tě neuvidí
Za keřem
Za stromem
Tě nenajdu
Ale najde tě
Můj plamenomet
Já zmáčknu spoušť
Seš pěkně v háji
Protože já jsem
Nasraná fouňa
Nasraná fouňa
Seš pěkně v háji
Protože já jsem
Nasraná fouňa
Nasraná fouňa
Nemáš šanci
Je obsazeno
Na záchodě
I když je tma
A za tím keřem
Stojím já
Děsně nasraná
Trhlá fouňa
Radši drž hubu
Jinak ti do ní nacpu jablko
Nebo tě zabiju
Nechoď na záchod
Nemá to cenu
Já si tě najdu
Nasraná fouňa
Seš pěkně v háji
Protože já jsem
Nasraná fouňa
Nasraná fouňa
Seš pěkně v háji
Protože já jsem
Nasraná fouňa
Nasraná fouňa
To ti připadá jako normální text?
Nasraná: Jo, protože jsem ho psala! (vezme plamenomet)
Estragon: A sakra…
Vypravěč: Po hodně, hodně, dlouhé době - řekl bych vám to přesněji, ale zasekly se mi hodinky - se Estragon probral na gauči u Yody Myčky, který si mezitím povídal s Marií. Nevím o čem a ani to vědět nechci.
Estragon: Kde to sakra jsem?
Yoda Myčka: Sobota.
Estragon: A co tu dělam?
Yoda Myčka: Kartáček na zuby.
Estragon: A kolik je hodin?
Yoda Myčka: Hnutí za dobrou snídani.
Estragon: A proč mi odpovídáš takový kraviny?
Yoda Myčka: To je doktorskej slang, mladej.
Estragon: A můžeš mi znova, bez jakýhokoli slangu, odpovědět na ty otázky, který jsem ti dal?
Yoda Myčka: Kroužek na klíče.
Estragon: Do hajzlu! To neni normální!
Yoda Myčka: To seš tak blbej nebo co?
Estragon: Proč?
Yoda Myčka: To je hádankovej slang!
Estragon: Vždyť jsi řikal, že je doktorskej!
Yoda Myčka: Jo, protože doktoři jsou dost chytrý na to, aby ty hádanky pochopili.
Estragon: Jaký hádanky?
Yoda Myčka: Když ses ptal, kde jseš, řekl jsem sobota. Sobota je první den víkendu a o víkendu lidi jezdí na chatu. Na chatě je zima, takže nemůžou v noci spát a jdou se projít do lesa. V lese je přepadne medvěd a rozdrápe jim záda, takže musí za doktorem. Takže sobota znamená u doktora.
Estragon: Ale takovýhle kraviny nemůže chápat nikdo!
Yoda Myčka: To si jenom myslíš.
Estragon: A co znamenal ten kartáček na zuby?
Yoda Myčka: No, před spanim a po tom, co se vyspí, si každej normální člověk jde vyčistit zuby, takže kartáček souvisí se spanim. Správná odpověď je, že chrápeš.
Estragon: A to hnutí za dobrou snídani? Počkej, budu hádat! Ta dobrá snídaně jsou Bebe sušenky. Bebe sušenky drobí, takže pak těma drobkama máš celý zasviněný tričko a musíš jít do čistírny, která otvírá v poledne. Takže správná odpověď je poledne!
Yoda Myčka: Ne.
Estragon: Jakto?
Yoda Myčka: Správná odpověď je ráno, protože se snídá ráno.
Estragon: A ten kroužek na klíče?
Yoda Myčka: Kroužek na klíče má tvar kruhu a to je symbol manželství. No a když si chceš někoho vzít, musíš u oltáře říct ano, takže kroužek na klíče znamená ano. Neni to geniální?
Estragon: Ani ne.
Bromhexin: (probudí se) Moje hlava… To mam zas kocovinu nebo co? Kde to jsem?
Yoda Myčka: Sobota.
Bromhexin: Jé, čau Yodo! Jak se máš, kámo?
Yoda Myčka: Čokoláda.
Bromhexin: No ták, nemluv v tom slangu! Já jsem nahluchlej a když už nějaký to slovo zaslechnu, tak mu nerozumim, protože jsem na hádanky moc blbej.
Yoda Myčka: Tak fajn.
Bromhexin: A jak se teda máš?
Yoda Myčka: Čokoláda.
Bromhexin: YODO!
Yoda Myčka: Chtěl jsem říct dobře.
Bromhexin: Koukam, že už ses stihnul seznámit s Marií.
Yoda Myčka: Jojo, to je super holka… A na rozdíl od vás mi rozumí.
Bromhexin: COŽE?!
Yoda Myčka: Že mi rozumí!
Bromhexin: Já vim, co řikáš, ale nemůžu tomu uvěřit. Ona je snad doktor?
Marie: Nejsem, ale studovala jsem na zdravotní sestru.
Estragon: A proč teda jako sestra nepracuješ?
Marie: Nemohla jsem najít zaměstnání… Dala jsem spoustu inzerátů a několik doktorů se mi ozvalo, ale při pohovoru všichni jenom s vytřeštěnýma očima stáli a zírali mi do výstřihu. S takovými lidmi vážně pracovat nechci.
Yoda Myčka: (rychle přestane Marii čumět do výstřihu a prohlíží si koberec)
Estragon: No a proč sis nenašla nějakou lepší práci než… ehm… než tu, co teď děláš?
Marie: Protože jsem jinou nenašla! Ach jo, já jsem taková chudinka! Bééééééééé! (začne brečet)
Estragon: No ták, nebreč, to bude v pohodě…
Marie: Ale ne, nebude! Všichni mě považujou za sice hezkou, ale blbou krávu, která se umí akorát usmívat na titulních stránkách časopisů! Holky se se mnou vůbec nebaví a kluci na mě akorát blbě čumí, to podle tebe bude v pohodě? Všichni si myslí, že jsem akorát děvka, která jim ani nestojí za slovo!
Estragon: Já si to nemyslim.
Marie: Fakt ne?
Estragon: Ne.
Marie: Jé, ty seš ale hodnej! (dá mu pusu na tvář)
Estragon: (čumí jak vyoraná myš)
Bromhexin: A já si taky nemyslim, že jsi blbá!
Yoda Myčka: To já taky ne!
Marie: (zářivě se usměje) Díky, vážně si toho moc vážím…
Yoda Myčka: Možná bych tě i u sebe mohl zaměstnat!
Marie: To myslíš vážně?
Yoda Myčka: Jasně! Už dlouho hledam nějakou sestřičku s velkejma těma…
Marie: S velkejma čim?!
Yoda Myčka: Zkušenostma!
Marie: (se ještě zářivěji usměje) Tak to je super! Ale…
Yoda Myčka: Ale co?
Marie: Já nevím, jestli v tom můžu Ažihadla nechat. On je už tak chudák v těžké životní situaci a kdybych dala výpověď, chodil by mu ještě nižší plat než teď a…
Yoda Myčka: No počkej, to jako že bys nevzala dobře placenou práci se skvělejma kolegama, který by si netroufli ti jakkoli nadávat jen kvůli nějakýmu blbečkovi?
Marie: Ažihadlo neni blbeček! Možná má divný jméno, divnej účes a ještě divnější dceru, ale je to v jádru hodnej člověk.
Estragon: Jak může bejt hodnej někdo, kdo svoje vlastní dítě pojmenuje Nasraná?
Marie: V jejich rodině je tradicí, že se dítě pojmenuje podle toho, jakou větu jako první kdokoli z jejich rodičů po porodu řekne. Za to jméno může její matka, protože se chvíli po narození Nasrané začala ládovat jahodovým džemem a řekla: "Vždyť to je zkažený! Já tady žeru zkaženej džem a nikdo mě na to neupozorní? Už dlouho jsem nebyla tak nasraná!" A z toho to vzniklo.
Bromhexin: Fakt zajímavá historka.
Estragon: Jo, to jo… Něco tak napínavýho jsem už dlouho neslyšel!
Marie: (povzdechne si) Aha, na to jsem zapomněla… Všichni chlapi na mě buď čumí, nebo mi lichotí!
Estragon: Ale já ti přece nelichotim!
Marie: Ne?
Estragon: Ne. Mimochodem… Říkal jsem ti už, jak seš krásná?
Marie: Ale teď mi lichotíš! Seš stejnej jako všichni chlapi.
Estragon: Vždyť já jsem si dělal srandu.
Marie: Tak to jo… Počkej! Tim myslíš, že jsem ošklivá?
Estragon: Ne, nejseš, teď jsi mě blbě pochopila!
Marie: Já tomu vůbec nerozumim! Jsem teda hezká nebo ošklivá?
Estragon: Jasně, že hezká!
Marie: Ale teď mi už zase lichotíš!
Estragon: Ale prdlajs.
Marie: Prdlajs? Co to máš za výrazy?
Estragon: To pořád řikal jeden kámoš z hospody.
Marie: Ty chodíš do hospody?
Estragon: Jasně, ale to je povinnost, protože to je rodinná hospoda.
Marie: A to je tvýho bráchy?
Estragon: Ne, je to nevlastního bratrance mýho bratrance ze třetího kolena mýho nevlastního bratrance mojí sestřenice. Já totiž bráchu nemam… Nebo o tom aspoň nevim.
Vypravěč: Najednou do místnosti někdo přiběhl.
Někdo: Pane Myčko, pane Myčko! Ve sklepě je krysa, ááá!
Yoda Myčka: (podá mu nůž) Tak jí zabij, Vrtáku.
Vrták: Jo, díky! (koukne na Estragona) Jé, čau, tebe znam! Tys mi kdysi dal tu pětikačku, že jo? Hrozně ti děkuju! Díky těm penězům se mi povedlo splatit dluhy u Ažihadla a teď pracuju jako uklízeč Yody Myčky! A hele, co to máš v tom báglu?
Estragon: Tohle? To vykadil Malbatorix.
Vrták: Fakt? To je divný.
Estragon: Proč?
Vrták: Jak něco, co Malbatorix vykadil, může praskat?
Estragon: Ono to praská?!
Vrták: Jo! A teď z toho vykoukla malá dračí hlava!
Estragon: A do hajzlu…

Devatenáctá část anti-pirátů 2

13. srpna 2008 v 20:20 | Dazla |  Anti-Piráti 2
Bill Buzner: Řekni mi jeden, jedinej důvod, proč mi ten kompas nemůžeš půjčit?
Flek: Ušmudlal bys mi ho.
Bill Buzner: Neboj, dam si ho do sametovýho šátku!
Flek: Ušmudlal by ho ten šátek.
Bill Buzner: Neušmudlal!
Flek: Ušmudlal, věř mi. Nejoblíbenější záliba sametovejch šátků, když se na ně nedíváš, je ušmudlávání věcí.
Jana Marie: A jak ty to můžeš vědět?
Flek: Normálně.
Jana Marie: Stručná a nejasná odpověď.
Flek: Prostě jsem se jednoho šátku zeptal.
Jana Marie: Jak ses mohl zeptat šátku? To už seš tolik vyšinutej?
Blibbs: Ne. Má ten šátek v kapse tak dlouho, že se z něj vyvinula živá bytost, která i stihla založit rodinu.
Jana Marie: Šátek založil rodinu? To bych chtěla vidět.
Flek: Myslim, že nechtěla.
Jana Marie: Jo?
Flek: Jo.
Bill Buzner: (čajzne Flekovi kompas)
Flek: Hej!
Bill Buzner: Sakra. Já jsem doufal, že si toho nevšimneš.
Flek: Že si nevšimnu toho, když mi někdo čajzne kompas, kterej držim v ruce a zrovna se na něj dívam?
Bill Buzner: Hm… Jo.
Flek: Seš blbej.
Blibbs: No jo, někdo bejt blbej musí, nemohli by bejt všichni chytrý.
Flek: Proč?
Blibbs: Kdyby byli všichni chytrý, půlka lidí by z toho byla blbá a zbytek by zblbnul postupně.
Flek: Jak to víš?
Blibbs: Myslim si to.
Bill Buzner: Tak mi sakra už dej ten kompas!
Flek: Až mi dáš klíč.
Bill Buzner: Ach jo...
Vypravěč: Teď se na chvíli přesuneme k Delisse do vězení...
Delissabeth: To je děsný! Nejenže to tu smrdí hůř, než latrína na Kameni, ale ještě ke všemu jako jídlo dávaj jenom chleba s nějakou hnusnou zelenou pomazánkou! Tady už nebudu ani chvíli! Ale jak se odtud dostanu? Hm, možná, že kdybych zkusila otevřít zámek sponkou... (zkouší to) Do prčic, nějak to nejde! Proč tady teď neni Flek?! Ten už z vězení utekl tolikrát, že by ty dveře odemknul i klavírem! Co teď? Nic mě nenapadá... Asi tady ztvrdnu navždycky. Já nechciii! Co když mě Klepítko bude mučit? Třeba mi začne pouštět Tokio Hotel, to nepřežiju! Ale, snad neni tak krutej, nebo snad jo? Ne, tomu nevěřim. Ale stejně mam pořádnej strach... Třeba se teď vzbudim, rozhlídnu se a kolem sebe uvidim jenom Blibbse s Nugettim jak hrajou karty, Janu Marii s Flekem jak se hádaj a Billa, sedícího za sklenící mlíka jako vždycky. Možná, že tohle všecko je jenom nějaká odporná noční můra. Ale... co když ne? NEEEE! JÁ NECHCÍÍÍÍÍÍ!
Někdo: Sakra neřvi furt, nemůžu z toho spát! A to je co říct, bydlim totiž vodsaď dooost daleko.
Delissabeth: Ehm... Kdo seš?
Někdo: Řekněme, že jedna vypravěčova známá.
Delissabeth: Aha. Můžeš mi pomoct?
Někdo: Hm… Neměla bych.
Delissabeth: Ale můžeš!
Někdo: Můžu.
Delissabeth: TAK MI SAKRA POMOŽ!
Někdo: Nějak moc si dovoluješ…
Delissabeth: Nelíbí se mi ten tvuj klidnej tón. Kdo teda vlastně sakra seš?
Někdo: Říkají mi Hate.
Delissabeth: Já jsem Delissa.
Hate: To já vim.
Delissabeth: Seš nějak moc chytrá.
Hate: To já vždycky. Pojď, radši vodsaď vymajznem.
Delissabeth: To už se mi líbí víc.
Hate: (odemkne dveře)
Delissabeth: (vyleze ven)
Hate: A co třeba poděkovat?
Delissabeth: Díky!
Hate: Ta dnešní mládež… (zmizí)
Vypravěč: Mezitím na Kameni…
Bill Buzner: Hele, Fleku?
Flek: Co zas?
Bill Buzner: Tak mě napadá… K čemu je ti klíč, když nemáš tu krabici?
Flek: Hm… A k čemu by mi byla krabice, když nemam klíč?
Bill Buzner: Já na tvym místě bych si nejdřív sehnal tu krabici.
Flek: Ale ty na mym místě nejseš.
Bill Buzner: Hm…
Jana Marie: Buzner má pravdu.
Flek: No jo, jak jinak, že jo. Všichni maj pravdu, kromě mě.
Jana Marie: Přesně tak. Navíc je jednodušší najít nějakou krabici než prťavej klíček.
Flek: To zas jo.
Jana Marie: Tak sakra najdi tu krabici! A vrať mi klíček od mýho deníčku.
Flek: (vyloví z kapsy klíček) Myslíš TENHLE klíček?
Jana Marie: Jo.
Flek: Nevrátim.
Jana Marie: Vrátíš!
Flek: No když myslíš… (hodí jí klíček) Mně už je stejně k ničemu.
Jana Marie: Co tim myslíš?
Flek: Už jsem si ten deníček přečetl… Musim říct, že tam jsou docela zajímavý věci.
Bill Buzner: Jako třeba?
Flek: Jako třeba tamto s…
Jana Marie: DRŽ HUBU!
Flek: A proč jako?
Jana Marie: PROTOŽE TI TO ŘIKAM!
Flek: No a?
Jana Marie: (dá mu facku)
Flek: Au. Takže kde jsem to skončil?
Bill Buzner: U toho deníčku.
Flek: A fakt. Víš co? Když mě madam nenechá to říct, tak si to přečti sám.
Jana Marie: Jak asi? Už nemáš ten klíč.
Flek: No a?
Jana Marie: Jak, no a?
Flek: Já si to přepsal do bločku. (podá Buznerovi blok)
Bill Buzner: (čte si) No ty brďo! To snad neni možný!
Flek: Taky jsem si řikal.
Bill Buzner: Teda Jani…
Jana Marie: DEJ TO SEM!
Bill Buzner: Tak to je hustý, ty jo!
Jana Marie: Dej… to… sem. Kterýmu slovu jsi nerozuměl?
Bill Buzner: Všem.
Jana Marie: (čmajzne mu blok)
Bill Buzner: Ach jo… A mam po čtení.
Flek: Buď v klidu… Až Jana někam vypadne, budu ti to všecko vyprávět.
Jana Marie: To si zkusíš! (dá mu facku)
Flek: Au. Jasně že zkusim.
Jana Marie: (naštvaně odejde)
Flek: (nenápadně podá Buznerovi blok)