Čtvrtá část Estragona

23. srpna 2008 v 22:44 | Dazla |  Estragon
Vypravěč: Roura se rozhodl znovu využít telefonu od svých romských přátel a zavolal Estragonovi.
Roura: Zdar bratranče!
Estragon: Jé, čau Rouro! Já tě neviděl ani nepamatuju!
Roura: To máš zase sklerózu, jo?
Estragon: No jo, asi jsem to chytnul od dědka.
Roura: Von jde furt s tebou? To ti nevadí, že ti furt čmuchá za zadkem?
Estragon: Jasně že vadí, ale co mam dělat.
Roura: A jinak u tebe něco novýho?
Estragon: Jasně. Dědkovi nějak nejni dobře a rozhod se jít za Yodou Myčkou. A protože neznáme cestu, museli jsme si najít průvodce.
Roura: A kdo to je?
Estragon: Nebudeš mi věřit, ale Marie.
Roura: Si děláš kozy!
Estragon: Já je nemam.
Roura: No ale vona jo. Ty brďo, asi vodložim večeři s Latrínou a pudu s váma.
Estragon: Né, to my se bez tebe obejdem.
Roura: Ale já bez vás ne.
Estragon: Furt něco proti mně máš, ale jak je s náma Marie, hned je ti tvuj starej bratránek dobrej, co?
Roura: Tak nějak… Hele, vodchází mi baterka, musim končit. Tož se měj!
Estragon: Jo, ty taky.
Bromhexin: Kdo to byl?
Estragon: Václav Klaus.
Bromhexin: Fákt? Von umí používat mobila?
Estragon: Si dělam srandu, né? Byl to Roura.
Bromhexin: Tak to pak jó.
Marie: Ehm, pánové…¨
Estragon: Ach?
Bromhexin: Ech?
Marie: Jestli to k panu Myčkovi chcete v nejbližší době stihnout, tak bysme měli máknout, je to pěknej kus cesty.
Estragon: Ich… To my se ale klidně zdržíme, když budeme ve tvojí společnosti!
Bromhexin: Och… To jo.
Marie: (zářívě se usměje) Mockrát děkuju, pánové.
Estragon: Uch… Jo, není zač.
Marie: A copak pánové jako vy nemaj nějaký auto? Že bysme se projeli?
Bromhexin: (zalže) Ale jasně, mam mercedesa.
Marie: Fakt? Jako Ažihadlo? No a kde ho máš?
Bromhexin: Von si ho ode mě pučil jeden pitomec a naboural mi ho.
Marie: Aha, to jsou dneska lidi. A ty, Estragone?
Estragon: (zalže) Já mam limuzínu.
Marie: Fákt, jo? A kde jí máš?
Estragon: Jej… Já jí pučil tomu samýmu pitomcovi a von mi jí naboural.
Marie: Tak to je hrůza! A nemohli byste nějakej dovoz sehnat?
Bromhexin: Ale jistě. (popadne mobila) Tondo?
Tondův záznamník: Momentálně tu nejsem, holím si chlupy na nohou. Zanechte prosím vzkaz.
Bromhexin: Ahoj Tondo. Hele, potřebujem trabanta, škodovku nebo prostě něco na ježdění. Za odměnu ti pučim cédéčko s teletubbies, jo? Díky, čau.
Marie: Tak?
Bromhexin: Jó.. Že prej pučí Ferrari.
Marie: To je teda super! V tom já jsem nejela už roky!
Estragon: (šeptem) Jak jsi od Tondy moh vyžebrat Ferrari?
Bromhexin: (šeptem) Já ho nevyžebral, pochybuju, že mi pučí aspoň rezavou tříkolku.
Estragon: Tak to je v hajzlu.
Bromhexin: No to bych řek, co s tim uděláme?
Estragon: To se ptáš ty mě? Ty jsi začal s tim vymejšlenim!
Bromhexin: No a? To jsem jí měl říct, že nemam ani prachy na trabíka, protože jsem všecko utratil za léky na prostatu a zbytek mi ukradl nějakej blbej zloděj?
Estragon: Jo.
Bromhexin: Chci vidět, jak bys jí to řekl ty.
Estragon: Já bych řekl....No....
Bromhexin: Vidíš, taky nevíš.
Estragon: Já nemůžu vědět, jsem tak blbej, že jsem ve škole propadnul dokonce i z občanky!
Bromhexin: Občanky? Co je to občanka?
Estragon: To je jedno.
Marie: Tak co? Kdy bude to Ferrari?
Bromhexin: Ehm, už jede!
Marie: Fakt? Já teda zatím v dálce vidím jenom rezavou tříkolku.
Estragon: COŽEEE?
Bromhexin: A kdo na ní jede?
Marie: Vypadá jako Antonio Banderas.
Bromhexin: To je Tonda!
Marie: Jé, ty ho znáš? Odkud?
Bromhexin: Naboural mi Mercedesa.
Tonda: (přifrčí na tříkolce) Nazdar lidi, škodovku jsem pučil cikánskejm sousedům a na trabanta mi dali botičku, páč jsem přejel nějakýho debila a tou krvavou pneumatikou bych akorát zasral silnici. Ale můžu vám pučit todle fáro (ukáže na tříkolku)
Estragon: Tos čajznul v muzeu?
Tonda: Hele, nestěžuj si, ještě furt to neni tak starý jako Bromhexin.
Estragon: To zas jo, ale tak stará neni snad ani Zeměkoule.
Bromhexin: Co kecáš! Jedinej člověk, kterej je starší než Zeměkoule, je Bůh.
Estragon: TY SEŠ BŮH?!
Bromhexin: No jasně!
Estragon: (začne se klanět, vyndá z popelnice Bibli a začne číst) Otče náš… (koukne na Bromhexina) Spíš dědku náš,
volám Tě z celého svého játra nebo jakejže to byl vnitřní orgán, celou svou bytostí, v nejhlubší pokoře, v nejhlubším mlčení srdce… Co je to za kravinu, jako by srdce někdy mluvilo… V nejhlubším zastavení průjmu a prostaty.
Ty, kterýž jsi vedle Tondovy tříkolky, kde žádné lidské průjmy a prostaty nemají místa, Tebe volám, abys posvětil jméno své v našem vědomí.
Ty, kterýž jsi…
Tady to nemůžu přečíst, někdo to zasvinil marmeládou, všechna jsou jména Tvá, neboť všechno je jen Tebou tvořeno až na naší kadiboudu, a proto každé jméno a každý tvar…
Bromhexin: Drž už chlebárnu, já Bůh nejsem!
Estragon: (zahodí Bibli zpátky do popelnice)
Tonda: Booože… Chceš teda tu tříkolku?
Bromhexin: Mně nemusíš říkat Bože! Stačí Bromhexine.
Tonda: To je vůl… (odfrčí pryč i s tříkolkou)
Estragon: No a teď máme po tříkolce! To je fakt skvělý! Co teď?
Bromhexin: (chystá se něco říct)
Estragon: Deli nemáme.
Bromhexin: Tak si jí někde čajznem, pár metrů vodsaď je Tesco!
Estragon: Ty jíš dobrovolně žrádlo z Tesca? Tak to se pak nedivim, že máš takový trávicí problémy.
Bromhexin: A jo! Moje trávicí problémy! Musíme za Yodou Myčkou!
Estragon: A jak asi ty chytrej?
Marie: Budeme stopovat!
Estragon: Bezva nápad! (stoupne si doprostřed silnice) Hej ty debile, zastav nebo ti rozbiju držku!
Auto: (zastaví)
Estragon: Dědku, slyšíš to?
Bromhexin: Co bych mě slyšet?
Estragon: Tu blbou písničku, jak řve z toho auta! Jéžiš, my asi stopli nějaký úchyly, nikdo jinej by tohle neposlouchal! Pomoooc!
Nasraná: (vyleze z auta) Já ti dam úchyly!
Estragon: No a kdo jinej by mohl poslouchat písničku s tak debilnim textem?
Nasraná: DEBILNIM TEXTEM?!
Estragon:
Nasraná fouňa
Na záchod chceš
Za tebou
Plamenomet držím
Jsem šílená
Protože jsem
Nasraná fouňa
Neboj se
Záchod je daleko
Ale je noc
Nikdo tě neuvidí
Za keřem
Za stromem
Tě nenajdu
Ale najde tě
Můj plamenomet
Já zmáčknu spoušť
Seš pěkně v háji
Protože já jsem
Nasraná fouňa
Nasraná fouňa
Seš pěkně v háji
Protože já jsem
Nasraná fouňa
Nasraná fouňa
Nemáš šanci
Je obsazeno
Na záchodě
I když je tma
A za tím keřem
Stojím já
Děsně nasraná
Trhlá fouňa
Radši drž hubu
Jinak ti do ní nacpu jablko
Nebo tě zabiju
Nechoď na záchod
Nemá to cenu
Já si tě najdu
Nasraná fouňa
Seš pěkně v háji
Protože já jsem
Nasraná fouňa
Nasraná fouňa
Seš pěkně v háji
Protože já jsem
Nasraná fouňa
Nasraná fouňa
To ti připadá jako normální text?
Nasraná: Jo, protože jsem ho psala! (vezme plamenomet)
Estragon: A sakra…
Vypravěč: Po hodně, hodně, dlouhé době - řekl bych vám to přesněji, ale zasekly se mi hodinky - se Estragon probral na gauči u Yody Myčky, který si mezitím povídal s Marií. Nevím o čem a ani to vědět nechci.
Estragon: Kde to sakra jsem?
Yoda Myčka: Sobota.
Estragon: A co tu dělam?
Yoda Myčka: Kartáček na zuby.
Estragon: A kolik je hodin?
Yoda Myčka: Hnutí za dobrou snídani.
Estragon: A proč mi odpovídáš takový kraviny?
Yoda Myčka: To je doktorskej slang, mladej.
Estragon: A můžeš mi znova, bez jakýhokoli slangu, odpovědět na ty otázky, který jsem ti dal?
Yoda Myčka: Kroužek na klíče.
Estragon: Do hajzlu! To neni normální!
Yoda Myčka: To seš tak blbej nebo co?
Estragon: Proč?
Yoda Myčka: To je hádankovej slang!
Estragon: Vždyť jsi řikal, že je doktorskej!
Yoda Myčka: Jo, protože doktoři jsou dost chytrý na to, aby ty hádanky pochopili.
Estragon: Jaký hádanky?
Yoda Myčka: Když ses ptal, kde jseš, řekl jsem sobota. Sobota je první den víkendu a o víkendu lidi jezdí na chatu. Na chatě je zima, takže nemůžou v noci spát a jdou se projít do lesa. V lese je přepadne medvěd a rozdrápe jim záda, takže musí za doktorem. Takže sobota znamená u doktora.
Estragon: Ale takovýhle kraviny nemůže chápat nikdo!
Yoda Myčka: To si jenom myslíš.
Estragon: A co znamenal ten kartáček na zuby?
Yoda Myčka: No, před spanim a po tom, co se vyspí, si každej normální člověk jde vyčistit zuby, takže kartáček souvisí se spanim. Správná odpověď je, že chrápeš.
Estragon: A to hnutí za dobrou snídani? Počkej, budu hádat! Ta dobrá snídaně jsou Bebe sušenky. Bebe sušenky drobí, takže pak těma drobkama máš celý zasviněný tričko a musíš jít do čistírny, která otvírá v poledne. Takže správná odpověď je poledne!
Yoda Myčka: Ne.
Estragon: Jakto?
Yoda Myčka: Správná odpověď je ráno, protože se snídá ráno.
Estragon: A ten kroužek na klíče?
Yoda Myčka: Kroužek na klíče má tvar kruhu a to je symbol manželství. No a když si chceš někoho vzít, musíš u oltáře říct ano, takže kroužek na klíče znamená ano. Neni to geniální?
Estragon: Ani ne.
Bromhexin: (probudí se) Moje hlava… To mam zas kocovinu nebo co? Kde to jsem?
Yoda Myčka: Sobota.
Bromhexin: Jé, čau Yodo! Jak se máš, kámo?
Yoda Myčka: Čokoláda.
Bromhexin: No ták, nemluv v tom slangu! Já jsem nahluchlej a když už nějaký to slovo zaslechnu, tak mu nerozumim, protože jsem na hádanky moc blbej.
Yoda Myčka: Tak fajn.
Bromhexin: A jak se teda máš?
Yoda Myčka: Čokoláda.
Bromhexin: YODO!
Yoda Myčka: Chtěl jsem říct dobře.
Bromhexin: Koukam, že už ses stihnul seznámit s Marií.
Yoda Myčka: Jojo, to je super holka… A na rozdíl od vás mi rozumí.
Bromhexin: COŽE?!
Yoda Myčka: Že mi rozumí!
Bromhexin: Já vim, co řikáš, ale nemůžu tomu uvěřit. Ona je snad doktor?
Marie: Nejsem, ale studovala jsem na zdravotní sestru.
Estragon: A proč teda jako sestra nepracuješ?
Marie: Nemohla jsem najít zaměstnání… Dala jsem spoustu inzerátů a několik doktorů se mi ozvalo, ale při pohovoru všichni jenom s vytřeštěnýma očima stáli a zírali mi do výstřihu. S takovými lidmi vážně pracovat nechci.
Yoda Myčka: (rychle přestane Marii čumět do výstřihu a prohlíží si koberec)
Estragon: No a proč sis nenašla nějakou lepší práci než… ehm… než tu, co teď děláš?
Marie: Protože jsem jinou nenašla! Ach jo, já jsem taková chudinka! Bééééééééé! (začne brečet)
Estragon: No ták, nebreč, to bude v pohodě…
Marie: Ale ne, nebude! Všichni mě považujou za sice hezkou, ale blbou krávu, která se umí akorát usmívat na titulních stránkách časopisů! Holky se se mnou vůbec nebaví a kluci na mě akorát blbě čumí, to podle tebe bude v pohodě? Všichni si myslí, že jsem akorát děvka, která jim ani nestojí za slovo!
Estragon: Já si to nemyslim.
Marie: Fakt ne?
Estragon: Ne.
Marie: Jé, ty seš ale hodnej! (dá mu pusu na tvář)
Estragon: (čumí jak vyoraná myš)
Bromhexin: A já si taky nemyslim, že jsi blbá!
Yoda Myčka: To já taky ne!
Marie: (zářivě se usměje) Díky, vážně si toho moc vážím…
Yoda Myčka: Možná bych tě i u sebe mohl zaměstnat!
Marie: To myslíš vážně?
Yoda Myčka: Jasně! Už dlouho hledam nějakou sestřičku s velkejma těma…
Marie: S velkejma čim?!
Yoda Myčka: Zkušenostma!
Marie: (se ještě zářivěji usměje) Tak to je super! Ale…
Yoda Myčka: Ale co?
Marie: Já nevím, jestli v tom můžu Ažihadla nechat. On je už tak chudák v těžké životní situaci a kdybych dala výpověď, chodil by mu ještě nižší plat než teď a…
Yoda Myčka: No počkej, to jako že bys nevzala dobře placenou práci se skvělejma kolegama, který by si netroufli ti jakkoli nadávat jen kvůli nějakýmu blbečkovi?
Marie: Ažihadlo neni blbeček! Možná má divný jméno, divnej účes a ještě divnější dceru, ale je to v jádru hodnej člověk.
Estragon: Jak může bejt hodnej někdo, kdo svoje vlastní dítě pojmenuje Nasraná?
Marie: V jejich rodině je tradicí, že se dítě pojmenuje podle toho, jakou větu jako první kdokoli z jejich rodičů po porodu řekne. Za to jméno může její matka, protože se chvíli po narození Nasrané začala ládovat jahodovým džemem a řekla: "Vždyť to je zkažený! Já tady žeru zkaženej džem a nikdo mě na to neupozorní? Už dlouho jsem nebyla tak nasraná!" A z toho to vzniklo.
Bromhexin: Fakt zajímavá historka.
Estragon: Jo, to jo… Něco tak napínavýho jsem už dlouho neslyšel!
Marie: (povzdechne si) Aha, na to jsem zapomněla… Všichni chlapi na mě buď čumí, nebo mi lichotí!
Estragon: Ale já ti přece nelichotim!
Marie: Ne?
Estragon: Ne. Mimochodem… Říkal jsem ti už, jak seš krásná?
Marie: Ale teď mi lichotíš! Seš stejnej jako všichni chlapi.
Estragon: Vždyť já jsem si dělal srandu.
Marie: Tak to jo… Počkej! Tim myslíš, že jsem ošklivá?
Estragon: Ne, nejseš, teď jsi mě blbě pochopila!
Marie: Já tomu vůbec nerozumim! Jsem teda hezká nebo ošklivá?
Estragon: Jasně, že hezká!
Marie: Ale teď mi už zase lichotíš!
Estragon: Ale prdlajs.
Marie: Prdlajs? Co to máš za výrazy?
Estragon: To pořád řikal jeden kámoš z hospody.
Marie: Ty chodíš do hospody?
Estragon: Jasně, ale to je povinnost, protože to je rodinná hospoda.
Marie: A to je tvýho bráchy?
Estragon: Ne, je to nevlastního bratrance mýho bratrance ze třetího kolena mýho nevlastního bratrance mojí sestřenice. Já totiž bráchu nemam… Nebo o tom aspoň nevim.
Vypravěč: Najednou do místnosti někdo přiběhl.
Někdo: Pane Myčko, pane Myčko! Ve sklepě je krysa, ááá!
Yoda Myčka: (podá mu nůž) Tak jí zabij, Vrtáku.
Vrták: Jo, díky! (koukne na Estragona) Jé, čau, tebe znam! Tys mi kdysi dal tu pětikačku, že jo? Hrozně ti děkuju! Díky těm penězům se mi povedlo splatit dluhy u Ažihadla a teď pracuju jako uklízeč Yody Myčky! A hele, co to máš v tom báglu?
Estragon: Tohle? To vykadil Malbatorix.
Vrták: Fakt? To je divný.
Estragon: Proč?
Vrták: Jak něco, co Malbatorix vykadil, může praskat?
Estragon: Ono to praská?!
Vrták: Jo! A teď z toho vykoukla malá dračí hlava!
Estragon: A do hajzlu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gira Gira | 24. srpna 2008 v 17:00 | Reagovat

Díky!!!!!ďák!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama