Leden 2009

VVK aneb Velmi Velká Kravina

19. ledna 2009 v 18:18 | Dazla |  Básničky :D
Jak mí spolužáci vědí, kdysi dávno (někdy v devíti letech? xD) jsem založila jsou první skupinu jménem Anti Reprák Band. Texty jsem psala já, takže si umíte určitě představit, co si z prstu vycucá člověk mýho intelektu, ještě k tomu někdy v devíti, že xD Podařilo se mi pár textů objevit a dost jsem se tomu nasmála, tak se s váma taky podělim, protože tak šílený blbost jste ještě zaručeně nečetli xD
ATTENTION: Číst na vlastní nebezpečí! Pokud při čtení chcípnete nechutí, nečekejte žádný prachy ode mně ani od pojišťovny, můžete si za to sami.

KFC (aneb naše největší hitovka xD)
KFC, KFC, KFC A KFC,
tam se vždycky nažerem,
jedno kuře sežerem,

KFC, KFC, KFC A KFC,
maj tam super hamburgery,
taky levný cheesburgery,

KFC, KFC, KFC A KFC,
na véču tam chodíme,
půl dne frontu stojíme

KFC, KFC, KFC A KFC,
spoustu jídla zvládneme,
na to šup ho zdlábneme!

Lidi z Bláznivý uličky (aneb naše největší kravina xD)
Lidi z Bláznivý uličky,
dělaj na sebe opičky,
házej po sobě svíčky
a maj na košilích flíčky.

Za svitu baterky
na týhle ulici
vidíte kdejakou
šílenou palici.

Potkala jsem babku Majku,
jak šňupala vodní fajfku.
V klíně měla jezevčíka
a každou chvíli z něj pšíká.

Potkala jsem dědka,
jak žaluje zmetka,
protože naň hodil kůl,
dědek vystrkuje hůl.

Potkala jsem Lenku,
jak nakopla Zdeňku.
Líbit si to nenechá,
pošle na ní vořecha.

Potkala jsem pána,
ňákýho cikána,
ptal se kde je pekárna,
zařval: To je pakárna!

Potkala jsem chlápka,
vede si tu čápka,
kterej sežral žabku
a sní taky babku.

Potkala jsem holku,
jak tančila polku
a za ní šel kančík,
co si tančil valčík.


A teď zvedněte ruku, kdo z váš četl větší kravinu xD NIKDO! Hahá xD

Devátá část Estragona

18. ledna 2009 v 19:13 | Dazla |  Estragon
Věřte nebo ne, lidi, ale dneska ráno jsem vstala a dostala jsem děsnou chuť napsat si Estragona! Divný, co? A dnešní díl má dokonce sedum stránek jako za starejch časů! Ne pět ani šest, jako ty minulý, krásnejch sedum! xD
Potlesk pro mě xD
Enjoy...

Mařka: Aha… (odejde nakoupit)
Satira: (přihopsá) Vy tady máte párty?
Estragon: Proč si to myslíš?
Satira: No, posíláte Mařku pro jídlo a pouští se tu hudba, takže bude párty. JAKTOŽE JSTE MĚ NEPOZVALI?! Vy dvojnohý hajzlové!
Bromhexin: Vlastně třínohý, když počítáš i mojí hůl, mladá.
Satira: Pro tebe nejsem žádná mladá, ale paní Satira!
Bromhexin: Paní?
Satira: No pán nejsem, to ti ještě nedošlo?
Bromhexin: A nejsi spíš slečna?
Satira: Von je v tom nějakej rozdíl?
Bromhexin: No… to já nevim. Vrtáku?
Estragon: Zdá se mi to, nebo si fakt myslíš, že on bude něco vědět?
Bromhexine: Hm, taky pravda. Mařko?
Mařčin záznamník: Ahojíšek miláškové, momentálně u sebe nemám svůj mobilek, takže si s vámi bohužel nemůžu popovídat. Nejspíš jsem šla nakupovat nějaké hezké hadříky nebo vyřizuji nějakou pracovní záležitost. Chichichí!
Estragon: Ehm… Napadlo by vás, že se někdo fakticky může smát chichichí? Já vždycky myslel, že to je jenom v dívčích románech?
Satira: Jak ty můžeš vědět, co je v dívčích románech?
Estragon: No… hm… z doslechu?
Satira: Estragon čte dívčí romány! Estragon čte dívčí romány!
Estragon: DRŽ ZOBÁK!
Satira: Estragon čte dívčí romány a měl pětku z biologie!
Estragon: To víš jak?
Satira: Protože draci nemaj zobák, ale tlamu.
Estragon: Tak teda DRŽ TLAMU!
Satira: Estragon čte dívčí…
Estragon: Nečtu! Už dávno ne! Teda, chtěl jsem říct, že jsem je nečetl nikdy!
Satira: Ahá, teď ses přiznal!
Estragon: Nepřiznal!
Satira: Přiznal!
Estragon: Nepřiznal!
Satira: Přiznal! A všem to vykecám!
Estragon: Jak chceš. Vrtáku? Podrž mi jí.
Vrtáku: Tak jó, šéfe! (vezme Satiru a přimáčkne jí ke zdi)
Satira: Hele, to nemůžeš, ať už chceš udělat cokoli! Já mam svý práva! Nebo snad myslíš, že nemam, jen proto, že jsem drak? Tak to se pleteš! Nahlásim tě společnosti pro ochranu vzácných tvorů a…
Estragon: Jen klídek. Nemam v úmyslu ti udělat nic špatnýho.
Satira: Fakt?
Estragon: Fakt. Nebude to špatný, ale strašný! Ani bych se nedivil, kdyby to poznamenalo celej tvuj život. Bromhexine?
Bromhexin: (cosi mu podá)
Satira: Ne, to nemůžeš myslet vážně!
Estragon: Jasně, že můžu!
Satira: PROSÍM, TO NEEEE!
Estragon: MUHAHAHA!
Satira: TO NEUDĚLAM! Můžeš mě nutit ti sloužit do konce života, můžeš mě mučit, můžeš mi pouštět Rádio Nasraná, ale nikdy, nikdy, mě nedonutíš sežrat Ažihadlovu houbovku!
Estragon: Slib mi, že už v jedný větě nepoužiješ slova Estragon a dívčí romány!
Satira: Nikdy! Nebudu vyplňovati vůli tvou jen pro zlomyslné potěšení tvé, bys smíchu pln pozoroval mé utrpení!
Estragon: Pak tedy zhyň, jako tento nebohý mravenec, který nepřežil šok způsobenýž silou Bromhexinových větrů!
Ažihadlo: Hele, nechcete si ty spisovný výrazy strčit někam? Takhle bysme tu byli do noci.
Estragon: Krkoune! Víš, jak úžasně dramaticky to znělo? Nacvičovali jsme to se Satirou celý hodiny!
Bromhexin: Tak to zkraťte, protože potřebuju co nejrychlejc na malou a nebudu tu poslouchat žvásty jak vod Žvejkspíra, bo jak se jmenoval.
Satira: Sorry, nevim, co to do mě vjelo.
Estragon: Tedy zvol cestu svou, jenž celý život ovlivniti může a…
Bromhexin: Ehm, ehm.
Estragon: Pardon. Takže Satiro. Jestli ještě někdy řekneš, že čtu dívčí romány, narvu ti tu houbovku do krku, ať se ti to líbí nebo ne. Chceš, aby to takhle dopadlo?
Satira: Ne.
Estragon: Takže domluveno.
Vrták: (pustí Satiru)
Satira: Estragon je teplouš, Estragon je…
Estragon: NA ČEM JSME SE TEĎ DOMLUVILI?!
Satira: Že nebudu řikat, že čteš knížky pro holky. A nic takovýho jsem neřekla.
Estragon: Přiznávam, na knížkách pro holky jsem se v sedmi učil číst, protože jsme nic jiného doma neměli, ale to je všecko!
Satira: Vážně?
Estragon: Jo.
Satira: Tak co má teda znamenat ten zápis ve tvym kulturnim deníčku?
Estragon: Ehm… Jakej zápis v jakym kulturnim deníčku?
Satira: Velkej modrošedej sešit se štítkem "Estragonůf kultůrňý deňýk", strana 47, zápis z roku 2006:
Názef: Moje prvňý lázka
Autor: ?
Osobňý hodnoceňý:
Bila to fakd krázná kňýška, človjeg všechno prožývá z hlavňý hrďynkou a u toho konce, kdi jý John nechal se my chtělo brečed, ale nakonec sem se ňák udržel…
Estragon: Ten… ten sešit vůbec neni muj!
Satira: Né? A kolikpak dalších Estragonů známe, co?
Estragon: No... Bromhexin ještě nějakýho znal!
Bromhexin: Ten chcípnul v dobách, kdy se půlka světa mlátila po hlavě klackama, mladej! Neumim si představit, jak by si moh něco zapsat v roce 2006.
Estragon: Vstal z mrtvejch?
Bromhexin: To nám už jednou proved, parchant tvrdohlavej, tak jsme jeho tělo spálili na popel a urnu zamkli do mýho sklepa, aby už nevotravoval.
Estragon: Ehm... Může popel vstát z mrtvejch a prolízt tvejma dveřma?
Satira: Nesnaž se, Estragone, tuhle hádku už nevyhraješ. Jo a mimochodem... Máš horší pravopis než já a to ani neumim psát.
Estragon: A číst jo?
Satira: Taky ne.
Estragon: Tak jak sis to teda mohla... a sakra. Kdo ti to přečetl?!
Satira: Nóó...
Estragon: Dělej, řekni mi to! Houbovky je pořád celej sklep!
Satira: Fajn, hlavně se uklidni! Četla mi to Mařka.
Estragon: Vypravěči...
Vypravěč: NEBER JMÉNO SCÉNÁRISTY NADARMO!
Estragon: Bože...
Vypravěč: Jakej bože?! Vypadam snad jako Bůh?
Estragon: Vypravěči řikat nemůžu, tak co mam dělat?
Vypravěč: Co chceš.
Estragon: Bromhexine... TO JE JEŠTĚ HORŠÍ NEŽ JSEM MYSLEL!
Satira: A cos myslel?
Estragon: Že ti to čet dědek nebo Ažihadlo!
Satira: A to bylo lepší?
Estragon: Jo, páč dědek by to stejně hned zapomněl a Ažihadlo si o mně už tak myslí, že jsem šílenej.
Satira: A Mařka ne?
Estragon: Teď už asi taky.
Satira: A víš proč? Protože ty SEŠ šílenej!
Estragon: BÉÉÉÉÉ! Nikdo mě nemá rád!
Tonda: (přifrčí na motorce) Teď nejni čas hrát si na emaře, Estráči!
Estragon: A na co teda jinýho si mam hrát?
Tonda: Na člověka, kterýmu Tonda musel přivízt šíleně důležitej dopis od nějaký fešný kočky.
Estragon: Dej to sem!
Tonda: "Prosím" by tě nezabilo. (podá mu dopis a odjede)
Bromhexin: Ukaž, mladej, já to přečtu... (vyrve mu dopis z rukou)
Milý Estragone,
píši ti tento dopis, protože se mi stala taková menší nepříjemnost. Ale hovno menší, pořádná! Popravdě, jsem ve velkém průšvihu a nenapadá mě nikdo jiný, kdo by mi mohl pomoci, než jsi Ty. Zajali mě Mazákové a nezdá se, že by mě chtěli zase pustit. Jsou děsně sprostý a pořád se na mě tak divně usmívají, až se mi z toho dělá nevolno. Mazákové táboří někde v okolí Pras-Leony, takže doufám, že mi co nejdřív přijedeš na pomoc.
Také se mi podařilo zjistit, že Satira není posledním drakem jak jsem si myslela, ale existuje ještě několik dalších dračích vajec, které se snaží Malbatorix najít. Hned po mém vysvobození musíme okamžitě jet do Trojhelmy za mým známým Šrotgarem, který už nám poradí co a jak.
Věřím Ti, tak mě hlavně nezklam.
Tvoje Mařka
PS: Nemohl bys mi půjčit Mojí první lásku? Tu knížku jsem kdysi četla a hrozně se mi líbila.
Satira: Wow, to je ale romantickej dopis...
Ažihadlo: Houby romantickej, takhle se štětky vyjadřujou pořád.
Satira: Ty aby ses v tom nezačal rejpat, viď?
Estragon: Nehádejte se, lidi a rozlučte se se mnou.
Vrták: Rozloučit? Co tim myslíš?
Estragon: Odcházim do Pras-Leony vyřídit si to s těma Mazákama.
Satira: A to nás tu jako chceš nechat? To nemůžeš!
Estragon: Jasně, že můžu, akorát byste mě zdržovali.
Satira: Já jdu s tebou! Od čeho jsem tvůj drak, abych tu žrala zkaženou houbovku? Tak to ani náhodou! Pomůžu ti.
Bromhexin: Já taky, mladej! Se zachraňovánim mam spoustu zkušeností.
Estragon: Ty, dědku?
Bromhexin: No jasan, taky jsem bejval mladej!
Estragon: Ale už nejsi!
Bromhexin: To neznamená, že nemam chuť si nakopat něčí zadek.
Nasraná: Já se tebou jdu taky!
Estragon: Tak na to zapomeň.
Nasraná: Ale proč?!
Estragon: Satira je můj drak, takže jde se mnou. Bromhexin je můj kámoš, takže jde se mnou. Ale ty seš maximálně pěkná kráva, takže si tady zůstaň se svym tatíkem a nás nech na pokoji! Vrtáku? Svaž jí!
Vrták: Ne.
Estragon: Co?
Vrták: Ne.
Estragon: Proč ne?
Vrták: Protože mě nevemeš s sebou, béééé!
Estragon: Tak fajn... Tebe sebou taky vemu, když se jí nějak zbavíš.
Vrták: Jé, super! (sváže Nasranou a nacpe jí do pusy roubík)
Nasraná: Mm mm mmmmmmmmmm, mmmmm! Mmmmmm mmmm mmmmmm!
Estragon: Co to řikala?
Satira: Nevim, umim snad roubíkovsky?
Estragon: Možný to je... Jak já mam vědět, co všechno tě ve vejci učili?
Satira: Nic extra.
Estragon: Tak to jo. Kdy vyrazíme?
Bromhexin: Počkej, kouknu do diáře, kdy mam čas... Hmm... (prolítne očima diář) Teď?
Estragon: Tak jo!

Vypravěč: Naši debilové, jmenovitě Estragon, Satira, Bromhexin a Vrták se vydali směrem k Sviň-Leoně. Nebo tak nějak se to jmenovalo...
Bromhexin: Pras-Leona, ty blbe.
Vypravěč: Dík za info... Kde jsem to skončil? Jo, jasný. Cestovali dlouho a únavně a ještě déle a únavněji několikrát hledali kadibudku pro Bromhexina, ale nakonec se nějak dostali až k tábořišti Mazáků.
Estragon: Hele, tamten potetovanej debil s idiotskym úsměvem na ksichtě je Mazák?
Bromhexin: Jo.
Estragon: Takže už jsme na místě. Vrtáku, omrkni, kolik jich tam je.
Vrták: Tak jooo!

Vypravěč: Vrták oběhl celé stanoviště Mazáků a asi po hodině se vrátil.
Estragon: Tak? Kolik jich je?
Vrták: Nevim, já neumim počítat!
Estragon: To snad ne...
Vrták: Ale rozhodně víc než deset! Já bych ti je spočítal všechny, ale už mi došly prsty.
Estragon: A co ty na nohou?
Vrták: Dobrej nápad...

Vypravěč: Vrták znovu oběhl celé stanoviště Mazáků a asi po hodině se vrátil.
Estragon: Tak? Kolik jich je?
Vrták: O dost víc než dvacet!
Estragon: Jak tak koukam, zas jsem tam poslal toho pravýho. Bromhexine, umíš počítat?
Bromhexin: No jasně, z matiky jsem měl vždycky dobrý známky!
Satira: Dobrá je trojka.
Bromhexin: Ale to jen proto, že jsme měli blbýho učitele! Von prostě psychicky neunes, že jsem byl chytřejší než on.
Estragon: Tak je běž spočítat.
Bromhexin: Už letim!

Vypravěč: Bromhexin oběhl celé stanoviště Mazáků a asi po třech hodinách se vrátil.
Estragon: Tak? Kolik jich je?
Bromhexin: No... hm...
Estragon: A hlavně neřikej, žes tu matiku zas zapomněl!
Bromhexin: Nezapomněl jsem matiku... Zapomněl jsem, kolik jsem jich napočítal. Mam se mrknout znova?
Estragon: Tak fajn, ale ten počet si napiš na papír, jasan?
Bromhexin: Jasan.

Vypravěč: Bromhexin znovu oběhl celé stanoviště Mazáků a asi po třech hodinách se vrátil.
Estragon: Tak? Kolik jich je?
Bromhexin: No... hm...
Estragon: V čem je, sakra, problém teď?!
Bromhexin: Já to zapomněl napsat na papír.
Estragon: BOŽE!
Vypravěč: Ehm, ehm.
Estragon: Ty nevotravuj...
Vypravěč: Tak pardon, no.
Bromhexin: Já tam poběžim znova!
Estragon: Ale tentokrát už si to nezapomeneš zapsat!
Bromhexin: Neboj.
Estragon: Právě, že bojim...

Vypravěč: Bromhexin znovu oběhl celé stanoviště Mazáků a asi po třech hodinách se vrátil.
Estragon: Tak? Kolik jich je?
Bromhexin: No... hm...
Estragon: CO ZAS ČUMÍŠ JAK IMBECIL?!
Bromhexin: Já zapomněl, kam jsem si dal papír.
Estragon: (zoufale) Satiro, běž je spočítat ty!
Satira: Na to ti dlabu, vole.
Estragon: Zase nálada alá teenager? No skvělý. Kdo nám ještě zbejvá?
Bromhexin: Ty.
Estragon: Já umim počítat do tisíce, myslíš, že to stačí?
Bromhexin: Ne. Už jsem našel ten papír...
Estragon: Takže kolik?
Bromhexin: No... hm...
Estragon: Tyhle slova začínam nenávidět.
Bromhexin: Devět set sedumdesát čtyři tisíc.
Estragon: SI DĚLÁŠ SRANDU?!
Bromhexin: Bohužel ne...

Šestnáctá část Anti-pirátů 3

9. ledna 2009 v 21:09 | Dazla |  Anti-piráti 3
Flek: Vždyť ho má tady!
Jana Marie: Tak si ho asi nevšimla… Možná neni jen blbá, ale i slepá k tomu.
Flek: Možná…

Vypravěč: Nyní se podíváme, co dělá Delissabeth.
Delissabeth: To snad ne, ten hřeben tu nikde není! Ale já se potřebuju učesat!
Pao Kung: Jé, taky vidíš támhle toho fialovýho králíka?
Delissabeth: ?
Pao Kung: Vždyť támhle běží!
Delissabeth: Neběží.
Pao Kung: Vidim ho na vlastní oči!
Delissabeth: Na vlastní zfetlý oči. Nejedls dneska nějaký houby?
Pao Kung: Jo, měli jsme smaženici. Proč?
Delissabeth: Tím se všechno vysvětluje…
Pao Kung: Né, to né!
Delissabeth: Co je?
Pao Kung: Ten králík po mně chce, abych mu zaplatil daně! Já nechci platit daně!
Delissabeth: Taky kdo by chtěl, že jo…
Pao Kung: Ale on mi vyhrožuje, že když mu nezaplatim, tak mě sejme kulometem!
Delissabeth: A mohl by ses ho prosím zeptat, jestli nemá můj hřeben?
Pao Kung: Prej nemá.
Delissabeth: Tak nic, no… Já asi zas půjdu.
Vypravěč: Najednou se ozval výstřel a loď se otřásla.
Delissabeth: ÁÁÁ! Co to bylo?
Pao Kung: To ten králík! On už střílí z kulometu!
Delissabeth: Vždyť tu žádnej králík neni!
Pao Kung: Jak teda vysvětlíš ten otřes?
Delissabeth: No… To, že tu neni, neznamená, že nemohl střílet.
Pao Kung: A jo, to mě nenapadlo. Chce znova vystřelit!
Delissabeth: Tak mu seber zbraň.
Pao Kung: Tak jo… (jde za králíkem) NÉÉÉÉ!
Delissabeth: Co řveš?
Pao Kung: On už… (ozve se výstřel a padne na zem)…vystřelil.
Delissabeth: To je blbý.
Pao Kung: Asi… mě… zabil. Je tu někdo kromě tebe?
Delissabeth: Ne.
Pao Kung: Tak na… (podá jí anti-přívěšek)
Delissabeth: A co já s tim?
Pao Kung: Odteď… je… z tebe… kapitán mojí… lodi. (chcípne)
Delissabeth: Cože? Já mam svojí lodˇ?
(žádná odpověď)
Delissabeth: JOOO, JÁ MAM SVOJÍ LOĎ!

Vypravěč: Necháme Delissu, ať se vybrečí radostí a na chvíli se vrátíme zpátky na Kámen…
Jana Marie: Můžeš na chvíli?
Flek: Jo, o co jde?
Jana Marie: O ČERVOSSU!
Flek: Neřvi, všichni spěj.
Jana Marie: TAK AŤ SE VZBUDÍ!
Flek: Hele, Nugetti má chřipku, potřebuju se vyspat.
Jana Marie: No jo, furt. A teď zpátky k tomu Červossovi - doufam, že ti je jasný, že ten vůl tu dlouho nebude.
Flek: Proč?
Jana Marie: Protože je to děsnej podrazák!
Flek: To jsme všichni.
Jana Marie: Jo, ale on nejvíc!
Flek: No a?
Jana Marie: Jaký no a? PROSTĚ HO VODSAĎ VYKOPNEŠ A MNĚ VRÁTÍŠ MOJÍ BEJVALOU FUNKCI!
Flek: Proč bych měl?
Jana Marie: Jinak tě zmlátim!
Flek: Ty bys mě zmlátila i tak.
Jana Marie: (dá mu facku)
Flek: No vidíš.
Jana Marie: Tak jinak… Když to neuděláš, nedam ti hasící přístroj.
Flek: K čemu hasící přístroj?
Jana Marie: Abys mohl uhasit kuchyni.
Flek: KUCHYNĚ HOŘÍ?!
Jana Marie: Jo. Nějakym nedopatřenim mi spadla zapálená sirka přímo ke špajzu plnýmu tvýho džusu.
Flek: To snad neni možný… (letí do kuchyně)

Vypravěč: Delissabeth už přestala brečet, křičet, výskat, houkat, kvílet a pištět, prostě už se uklidnila, takže se vrátíme zpátky na její loď.
Delissabeth: A hele, támhle jsou nějaký dveře, těch jsem si ještě nevšimla! (vejde)
Bužírka Bill: Nejsi ty Delissabeth?
Delissabeth: Jak to víš?
Bužírka: Mám svý zdroje…